Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dnes se promítá: Kráska a zvíře

  10:52aktualizováno  10:52
Jednou mi někdo vyprávěl, že když se v životě zasekne a nemůže z místa, hraje hru na soukromé kino. Neznáte? Je to lepší než poslední hollywoodský trhák, protože váš film natáčí váš život.

Denisa Prošková | foto: Archiv Denisy ProškovéMF DNES

To si:
1. Koupíte pytlík želé hadů (oříškovou čokoládu, bramborové lupínky, a pokud plánujete horor, klidně i lahev vizoura).
2. Přibalíte odvahu: všichni se tak nějak bojíme promítnout si pravdu!
3. Najdete ve svém domově nejpohodlnější židli, zhasnete, zavřete oči a zašeptáte magické zaklínadlo: „Vše, co teď uvidím, se neděje mně, ale nějakému herci.“ Cizím se totiž, jak je všeobecně známo, radí nejlépe, a navíc se při šťourání v soukromí druhých nebojíme zadních projekcí ani spodních proudů.

Pak už následuje film sám. Chroustáte bonbony a v obzvlášť vypjatých scénách si vytrvale opakujete: „Za rok se jim budu divit a za deset smát.“

Málem bych zapomněla. Hlavní fór je ve správně zvoleném titulku. Třeba: Dáma, která v padesáti dostala nečekaně padáka z práce. Nebo: O ženě, která chce strašně moc dítě, ale pořád tak nějak nemá s kým.

Dát filmu dobrý název je z celé akce téměř nejdůležitější. Když totiž paní, která chce mimino, pojmenuje dílko: „Jsem nešťastná, protože mi páchnou nohy“, tak pak samosebou uvidí film o všelijakých deodorantech a odsmraďovačích končetin. Což je sice prima, ale na konci filmu je na tom úplně stejně jako před jeho začátkem.

Vím o tom své. Dlouhá léta jsem chodila do kina na drama: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, proč jsem v zemi zdejší nejtlustší a nejhnusnější!“ Tedy já si myslela, že jde o drama! Moje víra, že kdybych měla blonďatější vlas, hubenější stehna a placatější zadek, dýchalo by se mi líp, byla naprosto neochvějná. Ve skutečnosti mě dusilo něco úplně jiného. Skutečný film mého života se totiž jmenoval Kráska a zvíře. Žánr: něco mezi komedií, tragédií, přírodopisným filmem ze života predátorů a Matrixem.

Ten film je o slečně, která celé dětství přes maminčino důrazné varování hledala svého otce. Spřádala pro něj uvěřitelné omluvy, proč není tam, kde měl být. A pak nastal okamžik O a setkání S. Bylo jí dvacet pryč a cesta do Paříže spolkla veškeré její studentské úspory.

Vyčlenil ji čtyři minuty svého času. Nejprve jí perfektní francouzštinou sepsul, že ta její perfektní není. A pak dodal cosi o tom, že slečna je neuskutečněný potrat, a tedy problém matky, ne jeho. A že nemá čas, zato má svoji rodinu, do které slečna nepatří, protože... Ale to už je prostě jedno.

Připadá vám to strašné? Bylo to strašné. Dvacet let iluzí v háji! Jak že to řekl italský psychoanalytik Luigi Zoja, když se na něj obracely smutné matky s otázkou: „Odkud se bere ta zvláštní magnetizující síla? Proč co svět světem stojí děti po otcích pátrají, i když pro ně nehnuli ani prstem?“ Podle Zoji jde o mnohem víc než jen o určení biologického rodičovství. Otcův vztah k dítěti vyplývá z mužské možnosti volit: když se muž rozhodne pozitivně, stane se otcem.

Když negativně, vrací se ke zvířecím zvykům. Ale kdo by chtěl být potomkem zvířete? A dítě vždycky citlivě vnímá, jestli je jeho otec vyvolil.

Slečna, dcera ,zvířete‘, dva roky nepřetržitě brečela.

Pořád dokola se ptala, co vlastně dělala špatně, že mu nebyla dost dobrá. Po těch dvou letech si utřela slzy a kapitolu definitivně uzavřela. Samozřejmě, že v té době nemohla tušit, že právě rozhodla o celé své příští budoucnosti. Znám řadu žen zavržených otci, které si ještě ve čtyřiceti ničí přítomnost i budoucnost marnou touhou po spravedlivě vyrovnaných účtech. Studovaly vysoké školy, hubnuly, draly se o ředitelské posty, zakládaly firmy. Nic jim nebylo dost obtížné... jen aby si jeho zájem a lásku zasloužily. Tak nějak jim uniklo, že to ON si nezaslouží je. Že investovat city do někoho, kdo o nás hluboce nestojí, je zbytečným plýtváním času. Že vyrovnané účty mezi rodiči a dětmi neexistují a boží mlýny melou pomalu a podivně.

Takže co? Takže nic. Špatného otce si samy nevybíráme, ale všechny ostatní chlapy už ano. To, co jsme, do toho nás vtahuje nejenom osud, ale i naše vůle. Tedy pokud si pouštíme v hlavách ty správné filmy!
Autoři:






Nejčtenější

Jana Bělobrádková se stará o tři děti.
Bartošová, Bělobrádková a Babišová: Své manžely v politice podporujeme

Bez podpory své partnerky žádný politik dlouhodobě neuspěje. Kdo stojí po boku nejvýraznějších osobností letošních voleb? Oslovili jsme manželky lídrů...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

V manželství jsou lidé šťastnější a žijí déle, ukázal výzkum.
Příběh Ondřeje: Žena mě má za malé dítě, nemám chvíli klidu

Už se pomalu blížím důchodu a jak jsem se na něj vždycky těšil, tak si poslední dobou říkám, že snad budu pracovat, dokud nepadnu. Aspoň v té práci nemusím být...  celý článek

Přírodní oleje jsou báječným kosmetickým pomocníkem. Pokud víme, jak nám mohou...
Jak se vyznat v pleťových olejích? Kokosový na tělo, měsíčkový na tvář

Oleje patří do kosmetické výbavy stejně neodmyslitelně jako třeba pleťové krémy, sprchové gely nebo líčidla. Nejen, že skvěle pomáhají například s odličováním,...  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

Další z rubriky

Jitka se o svého manžela bála. „Před poslední operací se nevědělo, jestli se...
Nejhorší jsou červi, líčila vyměněná manželka zážitek z krmení plazů

Když se vymění dvě mladé a docela pohodové maminky, není ve Výměně manželek moc co řešit. Rozdíl mezi nimi jsou jen čtyři roky věku a to, že Šárka (33) z...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku
Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku

Jemnějším typům příliš nesvědčí klasická černá tužka na oči - na jejich tváři působí tvrdě. Naopak barevná linka z očníc... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.