Myslíte, že bez odborníků už si dnes problémy ve vztazích vyřešit neumíme?
To se tak nedá říct. Někdo je pro partnerský vztah přirozeně nadaný a někomu může radit tisíc odborníků, a není to nic platné. Ale je pravda, že vztahy mezi partnery jsou dnes tak složité, že se v nich mnohdy vyznají opravdu jen odborníci, proto jsme je požádali o komentář ke každému z příběhů z našeho cyklu.
Alena Derzsiová* narozena v roce 1957 * od roku 1977 asistentka scény a režie v ČT * od roku 1978 klapka a script na Barrandově * od roku 1982 samostatná režie v ČT * od roku 1991 režie a scenáristika "na volné noze" * vystudovala FAMU, obor režie a scenáristika dokumentární tvorby * tvorba: sociální, zdravotní dokumenty, vzdělávací pořady, publicistika, pořady pro děti, vědecké pořady * natočila řadu inscenací v rámci cyklu Televizní čítanka, několik dokumentárních a publicistických filmů: Moji milovaní, cykly např.: 13. komnata, Bleděmodrý svět, Teleskop, Popularis, Na pomoc životu, Klíč, cyklus portrétů mimořádných osobností Bílé vrány a našich paralympioniků a také seriál Partnerské vztahy aneb Návod na přežití * v roce 1995 získala hlavní cenu na festivalu náboženských filmů v Anglii za dokumentární film Na svatém kopečku * od Vládního výboru pro zdravotně postižené obdržela od roku 1997 řadu cen a čestné uznání, mimo jiné za film Moji milovaní v roce 2008 * v roce 2000 na festivalu TECHFILM obdržela cenu rektora Univerzity v Hradci Králové a čestné uznání na festivalu Křišťálové srdce Poděbrady 2003 za "Sport mě v tom nenechal" |
Česká republika patří k zemím, kde je největší počet rozvodů. Ve vztazích přestávají platit dosavadní pravidla, svoboda nám přerůstá přes hlavu: děti křičí na své rodiče, žáci bijí své učitele, ženy si otvírají dveře, nosí těžké tašky, muži si berou muže a naopak, ženy nechtějí mít děti, otcové chodí na mateřskou. Myslím, že je potřeba víc o problémech mluvit, ukazovat příběhy ze života, ptát se, nalézat odpovědi. Hodně se soustředíme na práci, peníze, ale málo mluvíme o lásce.
Jaké téma diváky nejvíc zaujalo?
Tradičně nevěra. Rady, jak se k ní postavit, ty zajímají opravdu každého. Například ženám doktor Klimeš poradil, že když zjistí, že je jim muž nevěrný, mají počkat, až ho to přejde, asi jako kdyby ho měly v kómatu. A prý po takových pěti letech bude rád, že nás má, až se "probere". Asi jsou některé ženy, které to tak budou praktikovat, ale znám i takové, které okamžitě hází mužovo oblečení z okna na chodník, teorie neteorie.
Co bylo na druhém místě?
Alkohol. Nejen odborníci, ale i divácké příběhy potvrdili, že s alkoholikem, u kterého není naděje na "vyléčení" v podobě doživotní abstinence, se jako s partnerem žít ve vztahu nedá. A nemá. Jakmile to někdo zjistí, je lepší rychle z toho vztahu pryč. Než to naruší vaši psychiku, psychiku dětí, život celé rodiny.
Může láska a instinkt překlenout rozdíly, anebo je zapotřebí používat taktiku?
To je různé. Třeba u rozdílnosti kultur není láska nic platná. Pokud se jeden z nich absolutně nepřizpůsobí té které kultuře nebo oba nenaleznou nějaký vzájemný kompromis, nemají velkou šanci na přežití. Ale zase u věkového rozdílu, např. starší žena než muž, není potřeba používat taktiku, tam láska stačí.
Dozvěděla jste se něco nového?
Například že pavouk "černá vdova" a kudlanka nábožná, jejichž samice ihned po páření svého partnera zabijí, znají pravidla hry a neochvějně se jich drží. Ale my lidé jsme naštěstí mistři improvizace. Tedy co se vztahů týká. Že žena potřebuje osm tisíc slov a muž necelé čtyři tisíce, to je všeobecně známo, ale zajímavé věci byly například z oblasti sexuologie. Chcete-li, aby se vám narodil kluk, musí mít žena orgasmus dřív než muž, radí profesor Weiss. Zaujalo mě, že existuje druh opic, které všechny neshody v tlupě řeší sexem. A to každý s každým a všichni se všemi. A žijou prý šťastně. Možná by to fungovalo i u nás.
Změnila jste některé své zažité postoje na základě nabytých zkušeností z natáčení?
Spíš jsem o některých začala víc přemýšlet. A taky mě už mužské reakce tolik nerozčilují. Prostě to tak je, oni nemůžou jinak a my taky ne. Prostě je potřeba se chápat, vnímat a tolerovat. Nejdůležitější je se mít rádi. Znát mantinely a nechtít druhého předělávat.
Lišila se zkušenost lidí od teorie odborníků?
život začíná po padesátceJsem 27 let vdaná, mám tři úžasné dcery, a kdyby moje práce neměla v mém životě tak silné postavení, asi bych dětí měla i víc. Na počátku manželství byly děti to nejdůležitější. Dnes jsou velké a já si uvědomuji, že partnerský vztah je mnohem důležitější a musí se na něm pořád pracovat. Když děti dospějí, musí být na co navázat. Kdyby to nebylo klišé, řekla bych, že život začíná po padesátce. Je to úžasné, mít za sebou zkušenosti a před sebou, dejme tomu, dalších třicet let. Moc se na to těším. |
Chystáte silvestrovský díl partnerských vztahů. Jak bude vypadat?
Musí být legrace. Sejdou se v něm odborníci z předešlých dílů, známé manželské páry a budou vyprávět veselé partnerské historky. Pustíme i sestřihané vtipné situace z natáčení, které vznikly náhodou.
Co dalšího připravujete?
Dostřihala jsem 13. komnatu Kristiána Kodeta, právě natáčím 13. komnatu Dalibora Jandy, připravujeme pilotní díl cyklu Neboj se a začni, který je zaměřen na lidi po padesátce, kteří shánějí práci.
Co jim poradíte?
Chceme s mladým a starším uchazečem o stejnou pozici projít tříměsíční zkušební dobou, abychom zjistili, v čem se jejich schopnosti, a tudíž pracovní možnosti liší. Myslím si, že ve zkušenostech padesátníka může být víc než v energii těch mladých.
Dokument Moji milovaní získal cenu. V čem je výjimečný?
Sledovali jsme pět let tři manželské páry, z nichž jedna dvojice neslyšela, druzí byli nevidomí a třetí na vozíku. Zajímalo nás: jak budou učit mluvit své dítě rodiče, kteří neslyší a jejichž řeč není vždy srozumitelná? Jak zvládne maminka na vozíčku okamžik, kdy se dítě poprvé rozběhne? Jak se postará nevidomý pár o dvě malé děti? Po pěti letech natáčení mi došlo, že handicap naopak posílil jejich rodinné vazby. Právě protože jim něco chybí, napínají všechny zbylé síly a smysly, aby se o sebe a o děti dobře postarali. Všechno musí dělat společně, o práci se dělit, musí si navzájem pomáhat, jsou mnohem víc spolu a jsou spolu šťastni. Řečeno slovy jedné z maminek: "Miminka se neplánují, miminka se vítají. A my chceme, aby naše děti věděly, že jsou naše milované."
O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
Jsem ráda, že mám tři dcery. Doba totiž nepřeje mužství. Nutí nás, abychom byly silné a energické, aniž bychom chtěly. Jenže silné ženy vychovávají slabé muže. Slabí otcové jsou pak špatným modelem pro syny. Výsledkem jsou zase slabí muži. A to je kolotoč, který nevím kdo nebo co zvrátí. Z toho jsem v poslední době trochu smutná. Přemýšlela jsem, čím to napravit. Možná láskou. Vzájemnou láskou, ohleduplností a pochopením se vzájemně. Nevím. Musíme to vyzkoušet.
