Dítě v manželské posteli. Je to dobře, nebo ne? Ilustrační foto.

Dítě v manželské posteli. Je to dobře, nebo ne? Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Dítě do ložnice patří, ale jen výjimečně

  • 326
Je opravdu tak těžkým výchovným průšvihem, když spí dítě ve vaší posteli? Možná mu to dodává pocit jistoty, možná mu ale zakládáte na celoživotní traumata... Odborníci radí cestu zlatého středu.

Když se třicetileté zdravotní sestře Martině Bastlové z Brna narodil syn, měla hlavu napěchovanou moudry z brožurek a knih a radami kamarádek. Jedna věc se jí ale přeci jen vymkla z rukou. Přestože její Martínek má vlastní postýlku i pokojík, v noci se zabydlel vedle maminky. A to skoro na celý rok.

"Stačilo jedno nachlazení, kdy syn začal těžce dýchat, a já byla mrtvá strachy. To mu nebyly ani dva měsíce. Poprosila jsem manžela, aby se na chvilku přestěhoval do obýváku, abych ho měla po ruce. Vypěstovala jsem u něj hrozný návyk na uspávání. A já se nakonec ocitla na pokraji sil," dnes už sebekriticky přiznává Martina.

Ilustrační foto

Kvůli dítěti zaskřípaly i vztahy mezi rodiči. Manželovi se přestalo líbit protahované vystěhování. Na radu lékařky zavedli pevný rituál – večeře, mytí, v postýlce krátká pohádka, tlumené světlo v pokojíku, pootevřené dveře. Začátky byly krušné, ale dnes už syn usíná ve svém a téměř se nebudí.

Martina tvrdí, že ji ovlivnilo vyprávění matky, která jí popisovala někdejší výchovné postupy. "Moje mamka má dodnes trauma z toho, jak mě v dobré víře nechávala v noci křičet, protože ještě nepřišla doba kojení. Usnout s rodiči, to neexistovalo. Někdy si tím připadám poznamenaná," přiznává zdravotní sestra.

MÍT MLÁDĚ NA DOSAH

Dočasné přestěhování potomka do své postele není nic neobvyklého. Mezi mnoha rodiči je to dokonce trendem. Přiměly je k tomu i početné hlasy psychologických expertů, které zavrhly dříve oblíbený "studený odchov". Což je vcelku logické. Dítě si přece právě v prvních letech buduje vztah a důvěru ke svému okolí, především k rodičům.

"Potomek se prostě potřebuje ujistit, že je máma nablízku, citově i fyzicky – tak získává potřebné sebevědomí, které mu umožní časem se v tomto vztahu zdravě oddělit. A vycházet vstříc potřebám dítěte není rozmazlování," míní dětský psycholog a rodinný terapeut Milan Pilát. Sám je otcem tří dětí (4 a 2,5 roku a devět měsíců) a rozhodně doporučuje umístit miminko zpočátku v ložnici rodičů. V určitých situacích se staví smířlivě i k noclehům v rodičovském loži.

"Často vidím nápadný nepoměr mezi obrovskou energií vynaloženou k narození dítěte, například umělým oplodněním, a tím, jak snadno a rychle rodiče přenechávají kompetence za výchovu chůvě, babičce či jeslím. A tak sebe a především své dítě připraví o nejdůležitější čas, kdy s ním mohou vytvořit základy důvěry v mezilidské vztahy vůbec." Možná právě to je důvodem, proč se děti tak rády alespoň v noci přesouvají do postele rodičů.

BEZPEČNÝ ÚKRYT

Navíc děti v období od dvou do šesti let trpí nejrůznějšími strachy, bojí se pavouků, tmy, bouřky, psa či strašidel. I potomek, který do té doby bez problémů usínal v postýlce, se zkrátka znenadání může ocitnout v situaci, kdy to nezvládá. Klasickým příkladem bývá narození sourozence, kdy dítě přichází o výhradní pozornost.

Někdy za nutkáním přestěhovat se k mámě do postele může být i vykolejení po pobytu v nemocnici, nástup do mateřské školy nebo odchod matky do zaměstnání. Stejně tak může zapůsobit i přestěhování do většího bytu, protože dítě přichází o důvěrně známé prostředí. Jako rodiče se tedy nijak neprohřešujete, když se v této fázi snažíte být svému potomkovi co nejblíž. Pokud už se ale rozhodnete řešit podobné situace dočasným přesunutím dítěte na noc k sobě, neopomeňte mu zdůraznit, že jde o výjimku.

"Taky je dobré vysvětlit dítěti, že má v postýlce svůj vlastní prostor, který je jen jeho. Ať tam má svou hračku, peřinky nebo obrázek," říká Milan Pilát. Delší společné spaní totiž nepřispívá k rozvoji dětské samostatnosti a vytváření hranic. Člověk je teritoriální tvor. Pro každého je přirozené mít svůj prostor, kam se může kdykoli uchýlit a kam naopak nemůže bez jeho svolení nikdo jiný. Vždyť kdo z nás nemá "své" místo na sedačce před televizí, "svou" židli v práci. Pokud se vám podaří zlákat dítě na vlastní území, ujistěte ho zároveň, že vy jste kdykoliv nablízku a že jej třeba v noci uslyšíte.

Ilustrační foto

ODE ZDI KE ZDI

Extrémní postoje kvetou v každé oblasti. Proklatě odvážně na nás v Česku působí třeba teorie britské expertky na duševní zdraví Margot Sunderlandové. Ta totiž spánek v posteli s rodiči přímo doporučuje, a to až do pěti let. Z dětí prý díky tomu vyrostou klidní zdraví dospělí. "Úzkost z odloučení může děti poznamenat v pozdějším životě. Společné spaní zklidňuje," konstatuje Sunderlandová. A sekundují jí přitom zástupy rodičů například i ve Spojených státech, kde se spaní s dětmi v posledních letech dostává do módy.

Naproti tomu mezi českými lékaři, převážně starší generace, stejně jako u některých babiček se stále najdou tací, kteří trvají na důsledném dodržování odděleného spaní. Poukazují na nebezpečí úrazu, udušení v pokrývkách a polštářích v raném věku, případně také zalehnutí. Zvláště neuléhá-li rodič zcela střízlivý.

"Já jsem pro zlatou střední cestu. Těsná blízkost matky ano, ale společná postel ne. V naší nemocnici často vidíme, jak jsou děti z domu naučené spát s maminkami," říká přednostka 2. interní dětské kliniky Fakultní nemocnice Brno Hana Hrstková.
 
Podle ní je prokázané, že zvýšená teplota ve společné posteli může častěji vyvolat syndrom náhlého úmrtí. Stejně nepříznivě působí přikrývka, pokud se dítěti náhodou dostane před obličej. Při vydýchaném vzduchu hrozí omezený přívod kyslíku do mozkových tkání.

Dalším argumentem ve prospěch dětské postýlky je samotný vztah rodičů. Matky by neměly nikdy vyměňovat mateřství za manželství. Pokud daný stav trvá delší dobu, tatínkové logicky předpokládají, že za manželčinou ochotou nechat spát muže v obýváku nestojí pouze přecitlivělý potomek, ale asi i problémy v sexuální oblasti. Delší sdílení společného lůžka se synem nebo dcerou se nedá doporučit ani těm párům, které ve svém soužití preferují oddělené ložnice. Pokud totiž do jedné z nich přibude "vetřelec", vznikne dojem oni dva versus já.

NOČNÍ BUZENÍ JE NORMÁLNÍ

Každé dítě je jiné, jedno plačtivé, druhé klidné. Maminky většinou velmi brzy dokážou rozlišit, zda jejich miminko pláče hladem, bolestí nebo se jenom vzteká. Pediatři upozorňují, že špatně spícího kojence nelze automaticky brát za problémové mimino. Podezřelejší je, když skoro nepláče, což může být příznakem nemoci.

Ve čtyřech až šesti týdnech prospí celou noc jen asi šest procent miminek, polovina kojenců se naopak vzbudí i několikrát za noc. Ve třech až šesti měsících se v noci rozpláče asi třetina kojenců, batolat mezi jedním a druhým rokem kolem čtvrtiny. Teprve od čtyř let se děti přestávají budit vícekrát za noc a vyžadovat přítomnost rodičů. Pokud ovšem v jejich životě tou dobou nenastane mimořádný zvrat, který může všechno vrátit o pár let zpět.

JAK DOSTAT DÍTĚ VEN

Do situace, kdy se dítě zabydlí v ložnici, se dostane snad každá druhá rodina. Samozřejmě se nabízí ta nejjednodušší rada – vůbec ho tam neučit spát. Jenže ta je rodinám, kde se dítě spokojeně rozvaluje uprostřed manželského lože a máma s tátou padají z okrajů postele, k ničemu. Většina odborníků se ale nakonec shoduje v jednom – děti by spaní v rodičovské posteli měly brát jako výjimečnou událost, nikoliv každonoční pravidlo. Cestou ze začarovaného kruhu je dodržování večerních rituálů a pevné nervy, které budete zpočátku potřebovat. Ale po týdnu už dítě bude spokojeně usínat i vstávat.

Pokud máte doma nočního cestovatele v předškolním věku, už se s ním můžete domluvit. Můžete začít tak, že za vámi smí chodit každou druhou noc, a interval postupně prodlužujte. Někdy stačí dítě odvést zpátky do jeho postele a chvíli u něj posedět.

V POSTELI ZA ODMĚNU

Markéta Benešová z Prahy problém s dětmi ve své posteli nemá. "Vždycky když manžel odjede na služební cestu, uděláme si s dcerami dámskou jízdu – pustíme si v ložnici rodinný film a zalezeme si do naší manželské postele."
 
Takže jestli se vám do náhlých změn vlastně ani moc nechce, nemusíte to lámat přes koleno jen proto, že tchyně proti spaní s dětmi protestuje. Upřímně, je dost pravděpodobné, že dřív nebo později to dítě omrzí. Byť proto, aby se mu kamarádi neposmívali.

. 4 rady, jak dítě opět dostat do vlastní postele

1. NEJSPOLEHLIVĚJŠÍ
Nikdy ho nenaučit spát s rodiči.
2. ZAPOJIT PARTNERY
Dítě jasněji vnímá, když řekne DOST táta.
3. ZAVÉST RITUÁLY S POHÁDKOU
Večeře, mytí, večerníček, postýlka, pohádka, pusa na dobrou noc a důsledně je dodržovat.
4. ŽÁDNÁ TMA
Nechat v místnosti tlumené světlo a pootevřené dveře. 

KDY LZE PŘECHODNÉ SPANÍ S RODIČI TOLEROVAT
* přijde na svět sourozenec
* matka začne chodit do zaměstnání
* dítě se vrátí z nemocnice
* rodina se přestěhuje do většího bytu nebo domku