Podařilo se mi Den Blbec tak nějak ustát, protože jsem s tím zkrátka nic nedělala a jen jsem si ve skrytu duše přála, aby se náhodou nestřetla k tomu všemu s nějakým blbcem.
HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
Seděla jsem večer doma u televize a ani mě nenapadlo někomu zavolat. Ozvala se ještě Klára, další z mých kamarádek. Že prý bychom mohly zajít na kafe. Nojo, Kláru jsem vlastně dlouho neviděla. Tak zítra, řekla jsem jí a s chutí přepnula na televizní kanál, kde právě dávali nějakou televizní hru, prostě bylo to cosi o rodinném štěstí.
Druhý den začal úplně normálně a v práci jsem se s nikým nepohádala. A protože bylo hezky, měly jsme se s Klárou sejít v takové kavárně se zahrádkou. Přijela tam s kočárkem a usmívala se jako sluníčko.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
Samozřejmě jsem jí hned pochválila jejího chlapečka, i když jsem byla trochu překvapená, jak rychle to Klára vlastně zvládla. Prý se jmenuje Michal. Hned mi začala nadšeně vyprávět, že konečně pociťuje smysl všeho, co dělá. Zeptala jsem se jí, kdo je tatínek. A ona tajemně pokrčila rameny, usmála se, ale jeho jméno mi neřekla. To prý není důležité a on o tom vlastně ani neví.
Rozhodla se prostě mít dítě a to ještě neznamená, že by k tomu nutně potřebovala mít doma i chlapa.
Klára vypadala opravdu šťastně. A já si opatrně pochovala jejího chlapečka. Byl nádherný. Najednou mě přepadla obrovská touha mít dítě, podobná té, kterou měla hlavní hrdinka včerejší televizní hry. Ale kdo by byl otec mého dítěte? Třeba takový Kalič? No to by byl opravdu tatínek k pohledání. Já s dítětem v náručí a on by přijel vykalenej z nějakého koncertu. A nejhorší by bylo, kdyby chudák děťátko po něm zdědilo tu jeho příšernou povahu… Kamarádka mě vytrhla z přemýšlení, vzala Michala a opatrně ho položila do kočárku. Možná se mě chtěla zeptat, co jako já, ale Klára je příliš inteligentní na to, než aby se vyptávala.
Rozloučily jsme se a já šla po nábřeží. Najednou jsem jako na potvoru začala potkávat těhotné ženy a pak zase spokojené páry s kočárkem. A co jako já? Dala jsem si tuhle otázku sama a nebyla schopna na ni odpovědět.
No nedovedla bych si jako otce svého dítěte představit samozřejmě ani vylhaného Honzu, mého dalšího bývalého přítele. To by bylo skoro stejné pořídit si miminko s nějakým kriminálníkem. A co můj bývalý spolužák držgrešle? Tak ten by šetřil i na plenkách. Mávla jsem nad touhle sestavou chlapů rukou a málem jsem vrazila do jedné známé. Pozdravily jsme se a já si všimla, že může být asi v pátém měsíci. Už úplně mě pak dorazilo, když mi zavolala Irena. Jeden náš kamarád se stal tatínkem a zítra večer pořádá malou oslavu. Mám určitě přijít.
Stejně jako hrdinka toho sladkého televizního příběhu jsem si i já najednou uvědomila, že bych taky už moc chtěla dítě. Ona tam v jednom dialogu řekla, že je to právě dítě, které dělá ženu ženou. Jenže já mám hroznou smůlu na chlapy. Klára si pořídila milence, který odpovídal jejím představám a otěhotněla s ním. Zakrátko odejel na stáž do Anglie a o svém synovi neví. Tak tenhle způsob by mi moc neseděl.
Mám tedy dál hledat toho pravého a třeba se pokusit urychlit to inzerátem? A když toužím po dítěti a mám s chlapy jenom problémy, 
nebyl by snad lepší anonymní dárce spermatu? A nebo mám 
překročit meze kamarádství s Jirkou, se kterým si sice perfektně rozumím, ale jako chlap mě vůbec nepřitahuje?
|
Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 30.4. v devatenáctém díle příběhů ze života Dany. |
