V celé řadě rodin probíhají touto dobou podobné rozhovory: "Já nechci jet na tábor, budu tam sám!" "Nebudeš, jedou s tebou děti z vašeho turistického kroužku." "A co když se mi bude stýskat?" "Ale nebude, jsi velký kluk."
Za první odpověď by se takový rodič mohl pochválit, neboť pobyt v cizím prostředí mohou známí lidé velmi usnadnit. Zato odpověď na druhou otázku by si rodiče měli rozmyslet lépe. Stýskání je totiž normální a dítě by mělo vědět, že není třeba se za ně stydět.
"Rodiče by měli vysvětlit, že se většině ostatních dětí také stýská, jen o tom třeba nechtějí mluvit. Neměli by v nich vytvářet pocit, že je to něco divného. Tím připraví dítěti prostor pro to, aby bylo otevřené, aby věci ani nemaskovalo, ale ani zbytečně nezveličovalo," říká dětská psycholožka Lenka Čadová z Prahy.
Smutno je malým i velkým
Touha po domově netrápí jen prvňáčky, ale i dospívající. "U menších dětí je stýskání tolerováno, starší se snaží svůj stesk skrýt. Můžou to třeba ventilovat agresí, rezignací, apatií, mají špatnou náladu, jsou smutní a nemají chuť podnikat něco s ostatními dětmi," vysvětluje psycholožka Čadová.
A co když se stýská rodičům? I u nich je to běžné a jejich potomci upřímnost typu "budeš mi chybět, ale věřím, že si nakonec tábor užiješ" jistě ocení.
"Nejhorší je, když rodiče dítěti stýskání pořád připomínají a doufají, že v odpovědi najdou ta samá slova," říká Mario Gerö, táborový vedoucí s patnáctiletou zkušeností.
Mami, přijeď si pro mě!
Přestože se děti na tábor těší, může od nich přijít zoufalý dopis nebo uplakaný telefonát. Než rodiče naskočí do auta se záměrem dítě co nejrychleji "vysvobodit", měli by se zastavit a přemýšlet. Je běžné, že můj syn takto reaguje? Je to podobně alarmující dopis jako ty dva předchozí?
"Pakliže si rodiče nejsou jistí, jestli už nejde o vážnou situaci, měli by to konzultovat s vedoucím. V případě, že to dítě traumatizuje, neměli by je v tom rodiče nechat samotné," doplňuje psycholožka Čadová.
Je také dobré si uvědomit, že v době mezi napsáním zoufalé zprávy a jejím doručením se mohl smutek vytratit a že sepsání a utřídění myšlenek může samo o sobě dítěti ulevit.
Pokud se však prosby o návrat domů opakují, je možná čas si dítě skutečně vyzvednout. "Pro dítě by si měli přijet rodiče, když vedoucí vidí, že je tábor pro dítě trvalým utrpením, kdy sebezajímavější program ani kamarádi dítě nezaujmou. Na eventuálním odjezdu by se pak měli shodnout oba, jak dítě, tak vedoucí," doporučuje Mario Gerö.
Návštěvy blízkých mohou i uškodit
U letních táborů například ve Spojených státech jsou pravidlem takzvané návštěvní dny, kdy se mohou rodiny za malými táborníky přijet podívat.
Proti této myšlence se však Mario Gerö staví rezolutně: "Sám jsem takový den jako dítě na táboře zažil a vím, že den nato bylo z tábora slzavé údolí. Návštěvy na táboře jsou pro navštívené děti velkou změnou v již zaběhlém osamostatnění a po odjezdu je jim smutno." Smutno bývá i těm, za nimiž nikdo nepřijede.
Jak dát dětem najevo, že je mají rodiče rádi, že na ně myslí, ale zároveň jim i dodat odvahu, aby se naučily sžít se s novými podmínkami? Na všech táborech jsou vítány dopisy a pohledy, s telefonáty už je to složitější, ne všude je táborová pravidla dovolují.
"Po všech předcházejících zkušenostech rozhodně nedoporučujeme, aby rodiče s sebou dávali dětem mobilní telefony. Některým rodičům se to může zdát paradoxní, ale dětem, které volají domů, se pak stýská daleko víc," vysvětluje Gerö.
"Rodiče by měli pamatovat na to, že jedním z důvodů, proč své dítě na tábor posílají, je, aby se stalo nezávislým a samostatným," říká Barbara Davisová z Americké tábornické asociace. Proto by otcové a matky měli spolu s pomyslnou pupeční šňůrou na čas přestřihnout i tu telefonní.
Aby se na táboře nestýskalo
• Buďte k dítěti upřímní
Je dobré upřímně říci, že se dítěti i vám bude asi stýskat, ale že je to normální a že smutek potká většinu dětí i dospělých a časem se zlepší. Děti ocení vyprávění o tom, jak se stýskalo kdysi tátovi, ale jak si zároveň na táboře našel kamarády a zažil mnoho zajímavého.
• Domluvte si komunikaci
Na rozdíl od Spojených států, kde je telefonování na táboře vysloveně zakázáno, většina vedoucích na našem území telefonáty toleruje. Protože však hovory mohou ostatní vyrušovat, domluví si táborníci s rodiči čas, ve kterém jsou volání vítána. Pošlete ještě před odjezdem z domova táborníkovi dopis, bude tak příjemně překvapen v prvních dnech, které bývají nejtěžší.
• Nevolejte dítěti příliš často
Tábory nejsou jen náhradou za školní družinu, ale jsou především přípravou na život. Dítě v sobě potřebuje objevit schopnosti, které mu pomohou přizpůsobit se novým lidem a novému prostředí. Nevolejte mu tedy příliš často a podporujte ho, aby problémy na táboře řešilo vlastními silami.
• Přibalte kus domova
Ve smutných chvílích dítě ocení plyšáka nebo třeba fotografii rodiny. Můžete synovi či dceři napsat s sebou motivační dopis, kterým mu dodáte sebevědomí a podpoříte jeho odhodlání poprat se s novou situací vlastními silami. Mluvte v něm především o jeho silných stránkách.
