Děcka nebrat.

To je přece pěkné, že už máte 2 děti, i když jsou starší. Je to určitě lepší, než nemít děti žádné!

Asi s nimi nemusíte souhlasit úplně ve všem. Přítel by vás měl trochu podpořit.

No, nedospělá, rozmazlená třicetiletá paní, která nepochopila, že vztah nejsou jen radosti a práva, ale i starosti a povinnosti.

Ad původní rodina - nevím, kde a kdy se začala razit teorie, že děti mají být v ochranné bublině "štěstí" mimo rodinu. Ale je velmi škodlivá. Než se tohle začalo aplikovat, vždycky v drtivé většině vrstev děti měly povinnosti úměrné jejich věku - k čemuž občasné hlídání mladších sourozenců vždy patřilo. Jo, kdyby hlídala, když se rodiče baví nebo jdou za svými koníčky, to by bylo jiná. Ale tímto vlastně přispívá do rodiny. Chtěla se osamostatnit co nejdřív, ale chudinka, dalších 5 let zůstala s rodiči - proč, když jí to nevyhovovalo? Zřejmě to pro ni pořád bylo výhodnější než se starat sama o sebe, včetně bydlení, atd.

Ad momentální situace - osobně být přítelem, nezvolím si partnerku, která žárlí na děti a není schopná je akceptovat. Ono jim to stejně asi fungovat nebude. Tohle má každý jinak, já osobně na ty "nezávazné" vztahy, kdy si překopete partnera a zajímá vás jen to, co vám vyhovuje, moc nevěřím. Ale když to oběma vyhovuje, proč ne - tady to má evidentně každý jinak.

"Je ale pravda, že mi na tom ztroskotaly už dva vztahy. Oba mí tehdejší partneři neměli problém s tím, když jsem řekla, že nechci dítě."

To jsem úplně nepochopil. No ale ať si pořídí s přítelem vlastní dítě a jeho holkám ať ho nechává hlídat.

Jednoznačně rozejít. Důvod, proč nechce děti, je ten, že jimi nechce být omezována. Je to validní důvod pro to, aby neměla svoje, tak proč by se měla omezovat cizími. On svoje dcery neopustí (ani nemůže), takže řešení je jen jedno - pokud tedy nepřehodnotí svoje odmítnutí dětí, pak by dávalo smysl, aby měla svoje.

Stejně je zvláštní jak současná doba akceptuje podobnou sobeckost. Ta je jak v nechtění mít děti, tak v ublíženosti, že se občas starala o sourozence tak v žárlení na děti partnera.

Je fakt, že u mužů je to častější a nějak lépe vnímané, ale nesympatické mi to je i tak hodně.

Rozhodnutí nemít děti je naprosto běžné v jakékoli době.

Děti mají hlavně neuvěřitelnou schopnost, nalepit se přesně na toho člověka, který netouží s nimi trávit každou minutu. Neříkám, že je to případ paní z článku, ale já takovou zkušenost mám.

Když jedeme s přáteli na vodu, tři rodiny s dětmi a my dva s mužem, takže spousta dospělých a spousta dětí různého věku, tak mám ty děti neustále na sobě nalepené já. Furt se po mně sápají, chtějí mě držet za ruku, chtějí jet se mnou ve člunu, furt mi něco povídají (mě to vůbec nezajímá). Kdyby se alespoň rozmělnily a každý dospělý měl na sobě přilepené jedno až dvě děti, ale ony se nalepí na mě, která chce ze všech dospělých mít nejvíce klidu.

Předminulé léto jsem odjela domů dříve, asi v půlce dovolený. A minule jsem s nimi ani nejela. Můj muž jel, ale na něj se ty děti tolik nelepí.

Děti mám ráda a jsem s nimi ráda, ale taky se na mě jednou nalepila taková hrozně vlezlá holčička, když za mnou pronikla i na záchod, musela jsem mí tvrdě říct, ať mi dá pokoj. A je to nepříjemné, když se s rodiči dobře znáte a snažíte mít s nimi dobré a nekomplikované vztahy. Vydržím hodně, ale tady jsem vykvetla. Pak jsem se jim už vyhýbala.

Alice se sama o vlastní vůli umístila do nezáviděníhodné role bezdětné ženy ve vztahu s rozvedeným mužem s dětmi z předchozího vztahu. Tato konstalace je poměrně častá a jen ve vzácných případech ústí v harmonický vztah. A nepříznivá je hlavně pro tu ženu. Za to si ovšem Alice může sama.

Ona nemá moc možností: děti nechce, čímž na partnerském trhu odpadají všichni po rodině toužící muži (je jich sice čím dál méně, ale stále ještě existují). Po rodině netoužící muži jsou buď ten její případ - rozvedený se závazky (nebrat!), zapřísáhlí singles (šance nula), sukcesivní polygamisté (partnerky se obměňují v podobném taktu jako auta na leasing), no a pak tu zbývá těch několik málo monogamních po dětech netoužících individuí. Určitě je znáte i vy: jsou to prazvláštní podivíni (často jak duševním, tak v tělesném slova smyslu), kteří si do svých 40-50 nebyli schopni najít holku, a co se nestalo, maminka už jim zničehonic nechce prát!

Alici přeji hodně štěstí.

vy jste chodící stereotyp. Doufám, že umíte chodit, jinak teda měním na sedící

Tady je to jako rubrika v Bravu před 25 lety :)

Jo to je bezvadný, nemít vlastně žádné svoje děti a přitom se celý život otravovat s cizími.... good luck