No nevím, ale poslední dobou ze všeho lidi nějak dělaj kovbojku. Neuvádí, jak často se to děje, ale když ho holt babička jednou za čas rozmazlí - co na tom?

Pokud to ostatní opravdu všechno klape, rozhodně to klukovi neuškodí, stačí, když mu to máma přiměřeně věku vysvětlí. Pokud jsou babička a teta opravdu zapšklé, stejně k nim za chvíli nebude chtít chodit sám...

Manželovi ať to řekne, ale i kdyby se to nepodařilo, těch pár dní, kdy eventuálně hlídají, podle mě zdravou výchovu nenaruší.

Jistě. Že se koukne jednou za čas na telku po "večerce" a sní u toho pár bonbónů? Ale no tak. Důležitější je, že máma s tátou spolu vychází a dokáží se domluvit.

Toho Pavla je mi tak nejak lito.

Jindra ma pouze jedinou moznost, domluvit se s ex. Nebo pockat az bude synovi 12 let a rozhodne se zit pouze u matky.

Proc jen u matky? Klidne at to pokracuje jak to je, jen by otec mel postavit do late ty dve slépky.

Agentura pro uvádění románových příběhů na pravou míru k tomu říká:

Bylo mi už přes 30 a začaly mi tikat biologické hodiny. Tak jsem si začala s kamarádem, se kterým jsem chodila běhat. Pak jsem otěhotněla a kamarádem jsme se vzali. Tchýni i švagrovou jsem od začátku nesnášela, Pavel se přesto postavil na mou stranu.

Pak jsme se rozvedli (poznámka Agentury: Pavel za to nemůže, jinak by to autorka napsala) a mně vadí, že mého syna občas hlídá tchýně a švagrová.

Znám ten příběh jen z jedné strany, navíc novinářsky zpracované, ale tady se mi jeví řešení vcelku zřetelně:

1) domluvit se s manželem tak, aby u syna byl vždycky jeden z rodičů, pokud to technicky jde, klidně ty dny zpřeházet.

2) dítě žije a vyrůstá z lásky a vztahu rodičů. Máma by měla kluka ujistit, že ho má ráda a vždycky se o něj postará, dokud bude trochu moci. Dítě jistě vnímá napětí mezi ženami, ale není to na druhé straně špatná škola pro život, ještě se s tím nejspíš bude setkávat.

Taky nevím, zda to není celé vymyšlené do článku...

Nejdříve bych se snažil domluvit, ale kdyby to nevyšlo, tak by vnuka už nikdy o samotě neviděli.

Pekna teorie, ale podle zakona prarodice maji na setkani s vnuky narok. Navic pokud je stridava pece tak matka nema co mluvit otci do toho, kdyz je syn u nej.

No, tchýně, to je kapitola sama pro sebe.

O tom bych mohla dlouho vyprávět. Včetně toho, když jsme u ní rok žili a jezdila tam na návštěvu (i na několik dní třeba) její vnučka, má neteř, bylo jí deset let a viděla jsem, jak ji tchýně vychovává a jak se k ní chová, tak budu mít problém ji jednou svěřit mé dítě.

Bylo fajn snad jen to, že tchyně dbala na úkoly. To mi bylo sympatický. Aby měla Verča vše hotové, než si pro ni přijedou rodiče, aby se s tím pak nemuseli dělat doma večer. Jinak ale výchova nic moc. Resp., já bych to dělala úplně jinak :)

Nechápu nějak co je za problém, když spolu vychází, tak dítě nechat přespat u mámy, když táta nemůže a je zrovna "jeho týden". Ty jo, jsem ráda že my s ex neřešíme kdo kdy ho má mít, neb to ani soudně nemáme určeno. Prostě zavolám, hele zdržím se v práci, mám příští týden výjezd, může být u tebe, nebo to musíme vyřešit jinak?

Asi jste meli normalni vztah. Ja kdybych pozadal ex o pomoc, tak toho vyuzije a bude u soudu chtit zrusit stridavou peci s odduvodnenim ze otec na ni nestaci.

Také jsem měla výhrady k výchově mych děti babičkami. Jedna typ vše pro dítě druhá zase opačný extrém. Tenkrát jsem to hodně řešila s odstupem času jsem si uvědomovala ,že někdy až zbytečně.

Osobně si myslím, že je třeba nastavit s dětmi nějaké obecná pravidla života a pak pravidla chování v konkrétním prostředí. Pravidly jinde už nemá moc smysl se zabývat pokud dětem vyloženě neubližují.

Ony se dokáží přizpůsobit a přepínat. Nejlepší metodou jak zvládat střídavou péči je pak se zbytečně nezajímat co se děje u druhého rodiče.

A mě by zrovna důvod rozvodu zajímal, určitě více, než zmínka jestli Pavlova matka řešila těhotenství nebo přechod:).

Taky si myslím, že byla holka nevěrná a nechala se chytit, když o tom nechce mluvit.