Proč myslíte, že je to názor jen babiček? Jsem babka, byla jsem doma s dětmi roky, přesto si nedovolím kritizovat nějakou mámu, která jde do práce dřív. A je jedno z jakého důvodu.

Souhlas s první paní, já od cca 18měsíců cítila, že bude fajn, když to dítě bude i s někým jiným a hlavně i jinými dětmi, do jeslí šel až ve dvou letech, tak jsme byli domluveni se zaměstnavatelem, ale ten půlrok už to bylo trápení na obou stranách, a to chodil i na hlídání a já částečně do práce. Od bráchy děti taky ve dvou letech šly už teda do školky (malé vesnické, kde ani není plný počet), a taky byly spokojené. Tři roky u nás mi přijde moc.

Abyste mohla bezpečně vědět, zda můžete s první paní souhlasit, musela byste znát další okolnosti, protože nejde jen o to, co cítíte vy, ale především jde o dítě. A žárlivost paní, že nechce svěřit hlídání dítěte babičce, je směšná.

Tak sice paní z článku, která je v Belgii, píše, že se navracela na plný úvazek hned po roce. Nicméně já jsem setkala u Belgicanek a Holanďanek s tím, jak shazovaly náš systém, že jsme tu sto let za opicema, když jsme na rodičovské 3 roky, a pak z nich vypadlo, že ony sice pracují, ale tak, že ještě v sedmi letech dítěte chodí na jen dva dny v týdnu vypít do práce kafe a pokecat s kolegyněma.

Nehledě na to, že v mém okolí v ČR šla většina žen do práce dřív než po 3 letech, pokud nenavazaly hned druhým potomkem,tj. ne každý je doma tři roky.

Spousta cizinců to nechápe, jen slyší rodičovská 3 roky huh?? Jenomže neví, že podpora je pro všechny stejná částka a je na ženě, jak dlouho ji čerpá. Nehledě na to, že to není žádná sláva. V DE dostanete sice jen rok, ale tato 70% výdělku.

A to držení místa 3 roky? No, často se z toho zaměstnavatel stejně vykroutí,kdyz už si tam zapracuje nového člověka.

Ale samozřejmě jsou drsné země, viz USA, Švýcarsko... kde dostanete leda houby s voctem.

Jako nejlepší vidím ten Belgický model. Americký je příliš striktní a tvrdý a Český příliš benevolentní, který umožňuje ženám profesně zakrnět a dělá z nich navěky finančně závislé (ne ze všech).

Málokdo z ČR si uvědomuje, jak štědré je tu sociální zabezpečení v porovnání se zbytkem světa, a zejména naše rodičovská fakt vyčnívá.

Je samozřejmě extrém vracet se po pár týdnech, přičemž ne každý má na chůvu či soukromé jesle (a ne každé dítě to zvládá), ale po dvou letech to zase minimálně části maminek leze logicky na mozek, nemluvě o pracovní kariéře...

Tak naše děti měli nějakou formu hlídání od narození. I v Čechách s nimi žijeme ten západní styl života s chuvami, hospodyněmi, soukromou školou a zatím se zdá, že jim to svědčí.

Ale jsem rád, že u nás je těch možností pro ženy spoustu. A každá rodina může volit podle sebe. Přijde mi to ideaální. Je dobré si uvědomovat, že nikde na světě nemají rodiny od státu podobnou podporu jako u nás.

Jsem v tomhle priznivcem zlate stredni cesty. Byt doma 4 roky a vice, zblaznila bych se. Ale treba system, ktery je bezny v USA, mi prijde postaveny na hlavu a vylozene skodlivy pro spravny vyvoj ditka.

Pokud byste musela z nějakých důvodů být doma 4 roky, musela byste to zvládnout.

Malé dětem musejí mít v těchto věcech přednost.

Čest výjimkám, ale když dneska vidím ty “moderní matky” v kavárnách v nákupních centrech, jak se válejí na facebooku a z dětí jsou malí neandrtálci s dudlíkem vydávající ve 3 letech pouze skřeky, přijdou mi roky na mateřské z našich peněz nesmyslné...

Nesudte takhle od stolu. Moje prvni dcera do tri let rikala jen tě, tě, tě uplne na vsechno. A pak zacala po tretich narozeninach mluvit rovnou v celych vetach o 5-6 slovech vcetne spravneho sklonovani.

V Česku (nezahrnuji Prahu) se to zaměstnané střední třídě nebo OSVČ nevyplatí. Finančně vyjde stejně mít HPP+chůvu nebo sedět doma + šolich.

Finančně je to možná na stejno, ale pokud žena chce nějakou seberealizaci, tak to první je lepší a hlavně finančně na tom může byt časem lépe. Jenže to muži nepochopí, protože na prvním místě vidí hlavně sebe (ne všichni).

Šla jsem do práce po když měla 1 dcera 6 let a druhá 3 roky.