Dlouho jsem si myslel, že to, co se v článku označuje pojmem ghosting, je jenom legenda nebo příběh z románů pro dospívající dívky. Než jsem to sám zažil.

Dotyčná zkrátka přestala ze dne na den komunikovat. Nebrala telefon, neodpovídala na zprávy, nereagovala na žádné pokusy o komunikaci. Po dvou měsících zavolala a jakoby se nic nestalo se zeptala, jestli může přijet na víkend. V pátek před daným víkendem poslala jen sms, že nepřijede. A dál opět bez komunikace.

Tehdy jsem se musel podívat do tváře realitě a říct si, že když se chová takhle, si nezaslouží, abych se vůči ní jakkoli angažoval. ATJV.

Lži či neříkání úplné pravdy, mohou být považovány za morální bankrot. Co je však hroší, než milosrdné lži? Ignorace. Ignorace druhého, ale především ignorace sebe sama. Nevyžaduje ani toho nejmenšího úsilí. Zdánlivě.

Odejít a nic neřešit. Člověk se tak nemusí podívat sám na sebe, nemusí čelit nepříjemným okamžikům přímo. Při hlubším pohledu by se musel konfrontovat se svými emocemi a žebříčkem svých morálních hodnot. Vidí zde riziko, že nedokáže čelit vlastním pocitům a vnitřním stavům. Je to zkrátka nepříjemné. Raději volí útěk. Sám před sebou. Důvodů, že je to tak správně, je schopný najít si spoustu.

Takovým lidem je v podstatě jedno, jak se cítí ten druhý. Nejsou schopní vžít se do jeho kůže, vnímají pouze vlastní ohrožení a jsou paralyzování vlastním strachem. Nechtějí slyšet svůj vlastní hlas. Někdo už ho dokázal potlačit natolik, že žije v izolovaném světě bez emocí. Raději tak pálí mosty, které postavil. V nedostatku sebevědomí věří, že by časem stejně spadly.

Takový lidé si neváží sami sebe. A nevěří, že by si jich mohl někdo vážit. Bojí se, že prozradí, jací skutečně jsou. Že někdo nakoukne pod jejich pozlátko a uvidí ten strach malého dítěte, se kterým si neví rady. Je jednodušší tvářit se spokojeně, s úsměvem být nad věcí a vyrovnaný a nepřipustit, aby někdo otevřel 13. komnatu.

Nevěří ani sobě, ani druhému. Je těžké přesvědčit je o opaku, i když to myslíte dobře a upřímně. Bojí se svého strachu a svých pocitů natolik, že v sebeobraně před nimi raději utečou. Dříve, než to druhý pochopí. Nestihnete jim říct, že jste tady pro ně. Slova jako blízkost, otevřenost, upřímnost .. je něco, po čem touží, ale uspějí pouze tehdy, pokud se jim nejdříve podaří čelit vlastním obavám, kterým půjdou naproti. Jedině tak jsou schopni se s nimi jednou provždy vypořádat a jít dál.

"Pošpásujte, pomilujte, ale lásku neslibujte".

Naše babičky říkávaly, že všechno zlé je pro něco dobré. Až teď, po letech, jim dávám za pravdu. Když jsem jí nestál za to, aby mi alespoň něco řekla, tak jsem jí opravdu nestál za řeč, co se od ní dalo očekávat?

Při jednom z posledních telefonických rozhovorů jsem si jen pro sebe pomyslel: "přeji ti, aby se k tobě tvůj další vyvolený choval úplně stejně, jak ses chovala ty ke mně".

Karma se naplnila, dodnes je sama.

Ale i tak to zabolí u srdce, když si vzpomenu.

Téma o ničem pro "Katedru sociálních studií" a její posluchačky.

Lepší je se rozejít jakýmkoliv způsobem než lepit co k sobě nepatří a na co ani neexistuje lepidlo.

Prostě jak se sešli, tak se rozešli - co je komu po tom a co na tom chce kdo "řešit"?

Mno, narazil jsem na to u žen, které sice zdánlivě partnera hledají, ale ne ze své vlastní motivace, ale z důvodu tlaku okolí (zpravidla rodičů). Vnitřně chtějí být samy (na tom není nic špatného, samozřejmě), jen si to nedovedou před svým okolím obhájit.

Jako regulérní rozchod je to prasárna, o tom žádná.

Ale na druhou stranu, když jste pořád ten/ta, kdo dělá první krok a nebo si z nějakého důvodu potřebujete ověřit, jestli druhému na vás záleží, tak mi ghosting přijde jako docela dobrý způsob, jak to zjistit...

Je nutné do toho tahat anličtinu a prznit tak náš jazyk? Slovo duchaření by bylo výstižnější, milí Ghostinciové...

Sice ano, ovšem pod pojmem duchaření si představím úplně něco jiného, než o čem píše článek.

No pravda, že zmiňovaný způsob rozchodu je prasárna, o tom žádná. Ale jestli si někdo myslí, že když někdo zavolá, či napíše, že už nechce pokračovat a tím to ukončí, tak to se velmi mýlí. Ty desítky SMS a volání přijdou stejně, ve valné většině případů

Ještě že doby, kdy mě takové chování trápilo jsou dávno pryč, vždyť to nemá úroveň kdo se bojí kaká v síni. Jasně že rozchody jsou nepříjemné, když sem se rozcházela naposled taky sem se bála, ale pochlapila sem se protože dělat mrtvého brouka je zhusta člověka nedůstojné