To jsou rady jako hláška z jednoho starého filmu: "Neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde."

Dobré bydlo pálí. Když mi bylo 15, v roce 1953, končil jsem poslední školní rok na měšťance a co dál, to bylo tehdy velmi omezené. Tatínka jsem ztratil už ve 3 letech, zemřel ve vězení Gestápa Brno. Maminka živnostnice měla krejčovství, to bylo soudruhům na Jihlavském MNV velmi proti mysli. I dědeček byl krejčí, zkrátka nepřátelská třída. Nesměli jsme mít ani telefon, kvůli bezpečnosti státu.

Jediné východisko bylo, z té Jihlavy vypadnout co nejdále.

Můj učitel fyziky mi sehnal místo na průmyslovce v Praze, v Ječné ulici. Tam o mé protistátní kvalitě nic nevěděli, úmrtní list od Gestápa označoval mého tatínka za "klempíře", takže jsem se stal pýchou dělnické třídy.

V té době na nějakou "pubertu" jakou prožíváme dnes s vnuky nebyl čas ani pomyšlení- abych získal stipendium a neležel mamince na peněžence jsem musel ve škole podávat výkon. V té době začínala televize, jako jeden z prvních odborníků jsem po večerech vydělával opravami televizorů. Někdy jsem, dostal peníze, jindy obraz od chudého umělce, jindy dva zajíce, zmrzlé na kost, od myslivce.

Dnešní mládež má zcela jiné starosti- oba vnuci trénují fotbal, čumí do mobilu, vnučka se zase umí opravdu hezky oblékat a sní o ekonomické kariéře- ve 14 letech!

Ale i u nich platí, co napsal můj oblíbený spisovatel Erich Kästner v jeho Čítance pro děti: "Je úplně jedno, co našim dětem kážeme- ony to udělají zrovna tak, jak to viděly u nás". Ale co uděláte, když vám třeba tatínek chybí?

Dřív to byl důsledek totality, socialismu, dnes i blahobytu. Mnoho rodin se rozpadne ještě za přítomnosti malých dětí.

Nebude třeba v rámci inkluze přiřadit každému puberťákovi nějakýho psychologa nebo asistenta?.:-) Nevim proč by měli být teenageři labilní asociálové. Já i mé okolí jsme zvládali toto období úplně normálně. Bez zbytečnýho vyhraňování a agrese.

no, a vaši rodiče na to mají stejný názor?

Mě přijde, že moje dítě mělo pubertu tak do osmi let, neustále zkoušel co se sní a co ne. Teď má 12 přijde mi že pochopil že se mnou nehne, tak jsem zvedava co přinese puberta. Vycvicena jsem už dobře, tak uvidíme čím překvapí :)

Rozhodně překvapí,na to se můžete spolehnout :))

Moje generace žila s rodiči často až do jejich smrti... není divu, do poradniku na byt jsme se ani nedostali, vždyť rodiče měli byt

Tak jsme šli do družstva a tam nám řekli, že za 20 až 25 let... tak někteří čekali, jiní emigrovali, další se vystehovali z města na venkov...

Online:

- 12let: naprosto nesnesitelna. Mama a tata jsou ABSOLUTNE mimo a nicemu nerozumi. btw ONA je prece ta vubec nejchytrejsi

- 13 let: jednoho dne pronesla tak silene pubertalni hlasku, ze se ji sama zacla smat, protoze ji doslo, co rekla za nesmysl. Bod zlomu?

- 14 let: uz se s ni da obcas i mluvit

Názor jednoho známého, pedagoga: "Každopádně by dítě mělo vyzkoušet prvního jointa s rodiči."

Jo, taky su zvědavý, co mi jednou přinese za vzorek.

Naše máma se vždy řídila heslem "škoda rány, která padne vedle". Bratra, sestru a svou maličkost považuji za slušně výchovné lidi bez fyzických i psychických následků toho, že jsme jako děti občas dostaly pár facek. Rozhodně lepší než půl hodiny domlouvat řvoucímu spratkovi.

A jak se vam podarilo vychovat vase dite? Protoze bez tehle navaznosti generaci je to pro vas porad jen teorie.

V praxi jsem se jako pedagog setkal s rodiči, kteří a priori odmítali jakékoli tělesné tresty a ostentativně to dávali okolí najevo. Na druhou stranu, když člověk nahlédl pod povrch, ve vyhraněných situacích měli tendenci sklouzávat k psychickému tlaku a technikám přinejmenším hraničících s manipulací. Nemyslím, že je to lepší. Naopak, nevím, co je horší.

Svatá pravda.

Myslíte jako třeba zabavit oblíbeného plyšáka? :-)