Naprosto zbytečný výzkum a článek. Nic nového pod sluncem. Cílem společnosti by mělo být co nejméně dětí v ústavní výchově, co nejvíce v rodinách (= min. 1 dospělý + min. 1 dítě). Je potřeba zlepšit práci sociálky a zavést takové předpisy, kdy základním kritériem pro adopci budou důkladné psychotesty a vyhodnocení, je-li adoptivní rodič schopen výchovy. Jde to jinde, tak proč by to nešlo u nás.

Co vím já, tak domovy už se dost změnily a tu přípravu do života dětem alespoň simulují. Pomáhají při vaření, úklidu, a pod. Aby si v 18 nemysleli, že jim ráno na stole přistane namazaný krajíc chleba a čaj. Ale problém je, že dnes jsou domovy slušně financovány a sponzorovány. Takže děti jsou materiálně zajištěny lépe, než některé děti v úplných rodinách a rodinách samoživitelů. Navíc jezdí na prázdniny k moři a pod. Léta jsem kupovala vánoční dárky u Stromu splněných přání. Ale posledních 5 let jsou nároky dětí naprosto neuvěřitelně finančně náročné. Mají požadavky na telefony, ale jen určité značky a pod. Takže když vyjdou ven, těžko na tento standard dosáhnou a to může být šok. Jediné, co je skutečně hrozné je ta osamělost. Často se snaží rychle si vytvořit vlastní rodinu, ale představy mají zkreslené.

Tak asi sama chápete že materiální zajištění v domově není to nejpodstatnější. Odchodem tohle končí tak že o to větší může být šok z reality a co si budem říkat každé děcko co má funkční rodiče někde v koutku duše prostě ví že když se mu v životě ccokoliv pokazí má kam jít může se zase vrátit k rodičům než se dá do kupy, tohle dítě z děcáku nemá a nikdy mít nebude když si neporadí a nějak se mu nezadaří ví že reálně skutečně může skončit na ulici - a tak není divu, že řeší materiální zajištění o tolik víc než jejich vrstevníci, kteřá navíc mnohdy ještě užívají pohodlí mamahotelu. Blbé na tom je především to že ty děcka za to nemůžou že mají rodiče co je odložily a přesto na to prostě doplácí.

Deti v detskych domovech maji mozna jednu vyhodu pred detmi v nekterych rodinach kde je rodice nemaji radi za to co jsou, ale vyzaduje se od nich to co nejsou.

Nechci ani naznakem snizovat tezky zivot deti z detskych domovu a nejake chybejici informace ohledne samostatneho zivota. Mam jen trochu pocit, ze je jim (i nam donatorum) stale predkladana jedina "spravna" predstava spokojeneho zivota. Copak je nutne mit pro spokojeny zivot vysokou skolu? Je neco spatneho na tom, ze "musi" jit na ucnak a pak pracovat? V dnesni dobe, kdy je katastroficky nedostatek temer ve vsech remeslnickych oborech nikdo z nadace nevidi skvely potencial pro budouci zivot?

Mame 4 deti a dve z nich jsou cleny Mensy. Ano, maji nasi podporu pro libovolnou volbu studia z pohledu financniho ci jeho delky. Nikdy se ale nestalo, ze bychom pred nimi jakkoliv snizovali kvalitu zivota, pokud se rozhodnou delat treba v kuchyni nebo na stavbe. Vsem rikame, ze hlavni je delat co je bavi s maximalnim usilim, dobre a spravne. Pak se dostavi uspech i zivotni spokojenost.

No a financni rezerva - ta se spis odviji od mandatornich vydaju zivotniho stylu nez od jakekoliv fixni castky.

Clanek hodne manipuluje a odrazuje od pomoci detem touto cestou. Pardon.

nejde o to že je nutné mýt výšku ale pokud ze statistického hlediska mají děti z děcáku výrazně nižší vzdělání než ostatní děti, pak na tom něco jistě v pořádku nebude a to je myslím to co se snažili říct.

No nevím jak to dneska je, ale já jsem se po odchodu z dětského domova šel učit v roce1964 na hornícké učiliště elektrikářem. Tam jsem na internátě byl až do vyučení. Po vyučení jsem se oženil (už jsem chtěl mít konečně taky rodinu) a s manželkou jsme spokojeně žili 47 let, než jsem bohužel ovdověl. Vychovali jsme 3 děti které všechny vystudovali co chtěli a dones z nich mám stále jenom radost a také 6 vnoučat. Já jsem sice studovat nemohl (pouze při zaměstnání) neboť jsem si po roce 68 ́ "zadělal na nepřítele socialismu" nesouhlasem s okupací a pod., ale také jsem to přežil. Dnes se mám dobře, téměř na nic si nestěžuji. Postavil jsem si dům a mám všechno co jsem si kdy přál. Ta kde je dneska problém? Asi dělají z těch dětí zbytečně chudáčky a oni tomu věří.(Nebo je blbá doba?)

Nebo je JINÁ doba. Plus samozřejmě jeden příběh, ať je jakýkoliv, nevypovídá nic o obecné situaci...

Musí to být pro ně neskutečně těžké.

Ale chtěl bych vědět, co to bylo za "rodiče", kteří nechali své dítě napospas osudu. K čemu to je, když někdo sice umí zplodit dítě, ale pak ho opustí nebo z nějakého důvodu nemůže vychovávat?

Tak umět zplodit je závyslé přdevším na tělesném zdraví nikoliv na duševním. Stejně tak není zácvyslá na suševní dospělosti či odpovědnosti a jiných vlastnostech, které by byly vhodné u budoucího rodiče. K čemu to je?Podstatné je proč je nedají k adopci - nejšílenější je že hodně těch dětí nejde adoptovat, protože ridič jednou za rok pošle pohlednici, čímž projeví zájem a děcko tak do konce dětství trčí v děcáku bez naděje na náhradní rodinu. Na adopci čeká hodně rodin ale hodně dětí být adoptováno z těchto důvodů nemůže když jsou v tom ideální věku (do 3 let) a u těch starších zejména puberťýků už šance na adopci v podstatě není. to mi přijde ještě horší než to že to dítě odloží, že jsou to takoví sobci že mu neumožní aby bylo adoptováno a doslova ho k tomu děcáku odsoudí.

Já myslím, že bychom si v první řadě měli přestat lhát do kapsy.

Člověk s nadprůměrnou inteligencí a nadprůměrnými schopnostmi se v naprosté většině případů o své děti postará. Děti v dětských domovech obvykle vstupují do života s handicapem ve své genové výbavě. Netvrdím, že by jim neměla společnost pomáhat - ale očekávat u nich stejný podíl vysokoškoláků, jako ve většinové společnosti, je prostě iracionální blud.

Uplne nesouhlasim, delate chybne zavery, protoze mate mylne premisy.

Dite z domova muze byt uplne stejne uspesne jako kazde jine, ale problem je, ze vy si doma piplate jednoho nebo dva potomky, kterym venujete peci, starostlivost a pozornost. V domove je na jednoho vychovatele 30 chovancu a zde je jasne, ze pokud to dite nema neco extra vrozeneho, tak bez pece se dal nerozvine. Osobne si myslim, ze kdyz si starostlivi a laskyplni rodice vezmou dite z domova, muze z nej byt neurochyrurg uplne stejne jako z ostatnich deti. Problem deti v domove je, ze nemaji takovy pristup od vychovatelu, jako jine doma od rodicu.

Bylo by dobré, kdyby stát více pomáhal mladým lidem z dětského domova. Dát jim třeba čas si najít práci a postavit se na vlastní nohy. Prodloužit jim pobyt v zařízení třeba o 2 roky, s tím že by byli tlačeni k tomu si hledat práci nebo případně pracovat a připravovat se na odchod po vypršení doby.

Vychoval jsem dvě děti a obě vstupovaly do života se zkreslenými představami a obě začaly vyučením s maturitou a obě měly po vyučení docela problém sehnat místo a to byl obor optička a elektrikář. Holka si udělala nadstavbu a pak už měla slušné místo a syn dělal nějakou dobou jako agenturní zaměstnanec a když viděl co to obnáší, tak šel na VŠ řízení elektrických pohonů a tu dokončil s červeným diplomem a už v době studia měl několik nabídek na práci při studiu a po studiu. No nevím, jak by to dávali bez zázemí rodiny i když kluk měl i prospěchové stipendium, tak i s ním to rozhodně žádná sláva nebyla a poslední dva roky na VŠ už měl i celoroční zaměstnání při studiu, ale i tak by to bez bezplatného ubytování měl docela těžké. Takže mi z toho plyne, že ty děti z domovů mají šance mnohem menší. Další problém vidím v systému výchovy, protože zde není jen problém toho, že se "jen" vyučí, což osobně jako problém nevidím, ale v tom, že jich valná část má následně problémy s policií a zákony této země a končí v kriminálech, to opravdu není dobrá vizitka pro dětské domovy.

A co teprve migranti ti mají ještě větší zkreslené představy o životě hlavně o tom jak se žije v Evropě.

je fakt nutné do každého tématu tahat migranty?