Mně by fakt zajímalo, jak tohle vyřešit. Dokud se s rodiči bydlelo v jednom v domě, plus rodiny byly početné a rozvětvené, senior nikdy nemusel být sám. Dneska se ale lidé stěhují za prací a typicky bydlí nukleární rodina sama v bytě, často daleko od prarodičů. Už z hlediska péče o malé děti je to náročné, ale ty naštěstí rychle rostou. Ovšem jak se postarat o rodiče?

Mně by třeba nevadilo bydlet ve vícegeneračním domě. Ovšem pořídit si v Praze rodinný dům je nereálné, pokud nemáte aspoň 20 milionů. :-( Osobně bych na stará kolena ráda měla aspoň byt ve stejném domě se svými dětmi. Je to takový sen, který si hýčkám.

holt je třeba být sobecký a vybrat si - děti nebo rodiče? obojí stihnout nejde.

Bohužel, není tady možný ideál - žít do soběstačnosti. Dokud seniorovi stačí občas umýt okna nebo přivést větší nákup, ok. Když přijde demence nebo je naprosto závislý na pomoci, je to hrůza. Proto by měla fungovat péče státu tak, aby pracující mohli pracovat a zároveň věděli, že je o babičku a dědečka dobře postaráno. Když s nimi budou muset být doma, sice se postarají, ale zblbnou a tratí na důchodu. A ne málo.

A stát rozdává všude možně peníze, které vytahá zrovna z nás.

Prakticky jedinou cestou z bídy je VZDĚLÁNÍ.

Proto kdo na děti kašlal a aby se jich rychle a levně zbavil dal je do učení, dnes právem tře bídu s nouzí a nestáhá.

Tak o rodiče je samozřejmě potřeba se starat, ale o vnoučata nemusí, to je úkol mámy a táty. My navštěvovali jedny prarodiče čtyřikrát do roka plus týden na prázdniny, druhé sice každou neděli, protože jsme jezdili pracovat na zahradu, ale přitom s o nás také nijak přimo nestarali.

Chybí jedna generace, ono mít děti v 35, není až tak úplně dobrý nápad.

Podle autorky, která k nám "revolučně" zavádí termín - sendvičová generace, snad bude nejlépe .. seniory nad šedesát vystřílet. Ne, že bych snad text článku nepochopil, ale z podobných zvrácených úvah se mně dělá zle !!

Autorka nic takového nezavádějí, ten termín se používá.

„Kdo to sám nepoznal, nemůže objektivně posoudit, jak moc je péče o druhého náročná. Zpravidla má pečující osoba nejen staré rodiče, ale také děti, které jsou ve věku, kdy ještě studují nebo si samy pořizují rodinu. Potřeba vše zvládnout se pak u pečujícího může projevit až devastujícím způsobem.

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/sendvicova-generace-pece-rodice-prarodice-deti.A190812_103026_vztahy-sex_a

Má někdo osobní zkušenost? Sem s ní. V rámci profese jsem poznala chlapa, 45 let, ženatý, 2 dcery, psychicky na dně, v noci chodil po domě od okna k oknu, podezíral sousedy, že mu koukají do oken, že mu vybírají dopisy ze schránky, rodina v rozpadu, žádné dovolené, žádné vylety, koníčky....., 15 let měli doma tchána po mozkové mrtvici, bezkontaktní, krmení sondou, pleny. 2x týdně docházela na 2 hodiny pecovatelka, měla klíče, pak už podezírání, že se ztrácejí věci. On i paní chodili do práce, po práci kolotoč s nemocným. Pro prudice - tím nechci říct, že se neměli postarat, ale jen nastínit, jak dokáže narusena psychika a vyhoreni s člověkem zatočit.

To je někdy ta potřeba se o člověka postarat... Já se přiznám, že my jsme babičku nakonec dali do domova důchodců, v rámci zachování zdravého rozumu zúčastněných.. Bylo to pro všechny lepší, chodili jsme tam všichni nastřídačku snad každý den, někdy měla i návštěvy dvě, občas jsme i sestrám pomohli, občas si i brali ji domů, když to zdravotní stav dovolil... Stejně tak to udělala i tchyně... Proto takovéto, je to tvuj rodič, musíš se pro něho obětovat co to stojí, i na úkor rodiny, přece ho nedáš někam do ústavu, nemám ráda...Pak to dopadá jako ten pán...

No a pak se divíme, že lidi nechtějí děti nebo jen jedno.

A čekají, že se o ně postará kdo? Stát?