Je jasné, že přehánět to s tím aby dítě chodilo každý den na nějaký kroužek je nesmysl. Na druhou stranu dítě potřebuje vyzkoušet více věcí aby objevilo co ho opravdu bude bavit. Přitom kolem sebe vidím spoustu rodičů, kteří jsou naštvaní na své dítě, že u ničeho nevydrží jen proto, že ho 3 věci nebavili natolik aby u nich vydrželo. Je třeba najít to správné, nabídnout dětem více alternativ. Ale také je pravda, že různé kroužky moc hledání alternativ nenabízí, protože spousta jich chce hned uhradit roční poplatek. Nevím jak přesně je to kde dnes, před x lety s dcerou jsem to zažila naživo.

No, většinou jedna až dvě ukázkové lekce a pak roční poplatek, takže se moc nezměnilo :) taky jsme zkoušeli hodně věcí u obou dětí. něco vydrželo, něco ne. Ale nikdy jsem nenutila dochodit až do konce, když jim to po nějaké době vyloženě nesedlo. Peněz mi líto nebylo, to neúčelně a demotivačně vynaloženého času by mi bylo líto víc :)

Když dnes začne dítko chodit do nějakého sportovního kroužku, hned se musí pořídit dokonalá výbava, návštěvnost cca 3x týdně. Zatím si jen zkouší, jestli ho to bude vůbec bavit a hned musí být suprově vybavený, to jsou požadavky "trenérů"

Nejhorsi jsou vychovne metody jako "skoda rany ktera padne vedle", ktere se i tu na diskuzich pravidelne prezentuji.

svata pravda. Ja vzdycky doufam, ze tihle 'borci' jen machruji na netu a doma se k detem chovaji lepe.

Vzhledem k tomu, ze vedu par krouzku v DDM5, tak z meho pohledu je to vetsinou tak, jaky rodic, takove dite. Pokud se rodic zajima a vyviji ruzne aktivity, tak dite vetsinou funguje stejne. Po detech jsem vzdy chtel, aby dosahli alespon toho, co jsem dokazal sam. Ze mne v nekterych cinnostech nakonec prekonali je jina vec, to uz bylo jejich rozhodnuti. S dcerou, presto ze mne je uz 70 let a ji 30, tak neustale vymyslime dalsi a dalsi blaznive aktivity. Ted mne treba ceka cyklisticky maraton, dcera bude fungovat jako ridic doprovodneho vozidla. Zavodime na lyzich, letame v akrobatickem letadle a delame dalsi skopiciny. Nikdo me nikdy neuvidi valet se na zahrade u grilu nebo u bazenu. :-)

A co je špatně na válení se u bazénu a grilování? Každý není akční typ, nejdřív práce, proto nějaká zábava, a klidně to může být ten bazén nebo grilovacka a u toho treba hrát karty.

Meli by ostatni deti odhodit rakety?

Ano. Rakety ano. Niektore sporty alebo aj ine aktivity nie su z financneho hladiska podporou dietata ale regulernou financnou investiciou. Tenis je extra drahy sport. Rovnako tak napr. cyklistika. Ale u nas napriklad aj hokej. Rodica 12 rocneho chlapca stoji jeden rok hokeja na Slovensku minimalne 1000 - 1500 €. ked rodic vidi, ze syn sa potaca v tretej 5-ke v priemernom klube, preco by don daval tolko penazi. Tie peniaze mohol minut ovela zmysluplnejsie. To uz nehovorim o tom, ze vela chlapcov kvoli peniazom hokej ani nezacne hrat. Rodicia na to nemaju.

Treba najst dietatu rozumnu alternativu, nie sa zruinovat, pricom pravdepodobnost uspechu sa rata na promile. Podpora ano, ked je nadej, ze z dietata nieco bude, ze sa investicia vrati.

12 lety kluk totiz nechce slyset od sveho tatky nic jineho nez "nemas na to byt nejlepsi, tak ti to uz platit nebudu protoze se mi uz za tebe nechce vyhazovat blbych 1500 EUR rocne"

.... hezký napsáno, no a co s tím nic... pozdě...!!!

Dle mého je problém spíše v tom, že školství dlouhodobě nestíhá dohánět vývoj společnosti.

Za "starých dobrých časů" to totiž bylo s dětmi mnohem jednodušší zejména proto, že byli vychováváni zcela jinak a výrazně autoritativněji. Pro rodinu to často byla nutnost. "Tohle venku říkat nesmíš, mohli by nás zavřít", spousta zákazů, ordinování až slepé poslušnosti k autoritám. Jedinec od dětství zvyklý poslouchat autority je pak výrazně snáze ovladatelný a navyklý každodenní rutině.

Dnes jsou rodiči už porevoluční obyvatelé, kteří vyrostli pod vlivem jiných pravidel. Než na autority je kladen daleko větší důraz na svobodu a individuality. Tedy věci, co nejsou s "manufakturami na drony" vůbec kompatibilní. Individualita, zvídavost, jiný názor, snaha o diskuzi - na to ve třídě není prostor. U 30 poslušných dronů to jde. U 30 individualit s jedním učitelem - nemožné.

Zaujmout dnešní děti zdaleka není tak složité. Zaujmout je metodami z doby Marie Terezie je ovšem dnes nemožné. Zejména na druhém stupni si už často děti uvědomují, že 95% toho, co se ve škole nabiflují, je naprosto nepoužitelné v praxi. A autoritativní metody už dnes zkrátka nefungují.

Já chápu, že "i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále", ale pouze pokud to bude jeho svobodné rozhodnutí se latinu učit. Jinak je mu to stejně užitečné, jako programátorovi umět zpaměti "Jak lvové bijem o mříže". To se pak ten uhrovitý mladík, co se za pár youtube kurzů naučí víc věcí pro svou budoucí praxi, než za celý druhý stupeň ZŠ fakt těžko motivuje.

z vetsinou souhlas jen bych byl opatrnejsi na to co je pouzitelne v praxi... vetsinou to lidi nechapu ze lze cvicit mozek i jinak nez praktickymi vecmi a tyto schopnosti potom nasledne v praxi velmi vyuzijeme... treba takova logika ;) a td... tudis na prvni pohled neprakticke veci pomohou rozvinout nas mozek tak abychom se nasledne rozvinuli lepe i v praxi

Na mne moc dlouhé, dočetl jsem sotva do třetiny.

Děti a Vladimír Malý u ničeho nevydrží, jsou líní i dočíst článek do konce, natož aby seděli 6 hodin denně způsobně v lavici a nadšeně hltali statistická a často neaktuální data z deset a více let starých učebnic.

Já vidím důvod toho, že děti u ničeho nevydrží, jednak v přemíře silných podnětů - dřív bylo víc té obyčejnosti, každodennosti, vybočení bylo vzácné a proto si to každý víc užil, věnoval tomu pozornost. A také se lidi dřív víc vedli k tomu překonávat překážky, bylo považováno za správné namáhat se a úkol dokončit. Dnes se podporuje že kdo nechce nemusí, a jak věci začnou být obtížné, přestává to děti “bavit”a tak těkají od jednoho k druhému a nakonec je nebaví nic. Nepěstuje se zidpovědnost pokračovat a dotáhnout věci do konce, pak ale děti nezažijí to závěrečné sebeuspokojení z toho, že to bylo těžké ale ony to zvládli. Toto moc chybí.