Nevím, kde je přesně pravda a kolik si toho redakce ještě k příběhu dodala, existují panovačné ženy různého věku (a existují i panovační muži).

Zaujalo mne ale, že mladé paní nevadí, že tchyně sama rozhoduje, předem se nezeptá, jednoduše oznámí, co se bude dělat a snacha to považuje za normální. Řekl bych, že má různý metr na svou matku a na tchyni, která klidně sama rozhoduje.

Z článku:

"Je to pár týdnů, kdy tady byli moji rodiče, náhodou se tady stavila tchýně a řekla dceři, že si má napsat do kalendáře, že tento týden v úterý si je vezme k sobě a ve středu vrátí. Že si vzala volno a něco podniknou."

Tento článek mi připomněl jiný, kde psala paní o své nové snaše.

Syn brzy ovdověl, má dvě děti, vzal si svobodnou, se kterou má třetí dítě. Snacha dovoluje nevlastním dětem navštívit prarodiče z otcovy strany jen tehdy, když to sama uzná za vhodné, a své vlastní dítě jim nechce ukázat vůbec.

Rodiče první manželky, kteří přišli o jedinou dceru, se s vnoučaty stýkat nesmějí, protože to macecha zakázala a otec dětí ji poslouchá. Rodiče otce tedy zvou na návštěvu druhou babičku, matku zemřelé matky, když jsou tam vnoučata, ale děda, který je špatně pohyblivý, svá vnoučata nevidí vůbec.

Překvapilo mne, že řada diskutérů byla na straně macechy, dle mého názoru zlé, panovačné ženské.

Článek je napsán velice jednostranně. Taky jsem po jeho přečtení měla nejprve pocit, že dcera je chudák, protože ji její matka trápí.

Když o tom ale přemýšlím, tak to ale tak jednoznačné vůbec není. Dceři nebylo vůbec divné být u svých rodičů navezená 5x do týdne, když měla nefungující rodinu. Že tím zbavila svoje rodiče úplně jejich soukromého života, ji asi vůbec nenapadlo. Sama připouští, že jí velmi pomáhali. Když si potom založila rodinu novou (včetně druhých prarodičů), nemůže se divit, že její máma má najednou v životě obrovskou mezeru, kterou nemá čím vyplnit.

Takže i když s chováním té babičky (tak jak bylo popsáno) nesouhlasím, nedivím se, že se najednou cítí odstrčená.

Myslím si, že je na dceři, aby našla způsob, jak se chovat k oběma prarodičům - ze své i partnerovy strany, aby se nikdo z nich necítil opomíjený. A že by k tomu měla vést i nového manžela a děti.

U minulého článku jsem se ohradila proti termínu "fungující babička". Tady je další lvl - babička asi nečekala, že až jí nebudou potřebovat, tak ji "uklídí do skříně" jako kuchyňského robota.

"Dříve měla babka pocit důležitosti, který jí vyhovoval. O ten přišla, tak se chová jako děcko." - tohle se objevilo v diskusi. Takže babky mají sloužit rodičům - jinak nejsou fungující. Ale běda jak by si myslely, že tím, jak jsou pořád s děcky, si mají právo vytvořit k dětem pevnější vztah...

Nejvíc mě dojalo, jak došla tchýně a oznámila dceři, ať si "napíše do kalendáře". Fakt by mě zajímalo, jaká reakce by přišla, kdyby se dostavila babička a a oznámila úplně to samé.

"Vztah dospělých lidí by měl být vždy rovnocenný."

Aha, tak to asi neměla využívat pomoci od rodičů, když byla na dně ne? To nebylo zrovna rovnocenné...

Každý chvilku tahá pilku. Když se někdo rozvádí, tak "sosá" podporu od ostatních - to není moc rovnocenné, ale je to v pořádku.

Ale když máma potřebuje podporu, tak to v pořádku není.

Moderní feministický příběh: biologický otec není důležitý, důležité je jenom to, co chci já. Výběru si děti - mám je, noveho muže, čas s matku bude podle mě, ostatní nejsou důležití. Ostatní by se měli při působit ještě mnohem víc.

Tak v tomhle případě se nějak neumím rozhodnout, jestli je matka manipulativní sobecká potvora, která se řídí heslem "čím hůř, tím líp", protože má dceru pro sebe, nebo je sobec dcera, které byla maminka dobrá, když měla život nahouby.

Protože to, že má dcera po letech radost, že fungují jako rodina je vcelku pochopitelné a že tím pádem nemá tolik času na matku taky.

Techniky, které babička používá ji rozhodně diskvalifikují. Vždyť ji její dcera neodkopla, jen se nepotřebují tak často vídat. Proboha jsou rodiny, které se stěhují přes celou zemi, Evropu, Svět

Ten dnešní příběh je hodně zmatený.

Když chce babička, kterou děti znají odmala, aby přijely a přespaly tam, tak je "navádí", zatímco tchyně přijede, oznámí, aby si "holka napsala do kalendáře" a je to v pořádku. Děti dřív jezdily k babičce a dědovi rády, dnes se jim nechce a tráví čas raději s rodiči nového manžela.

Když Soňa chodila do práce, denně matce volala, protože si "neměla s kým promluvit", teď je doma a volání ji obtěžuje. Když matka zavolá, je to špatně, když nezavolá a nezeptá se, jak se dcera má, je to taky špatně. Ale že by zavolala dcera a zeptala se, jak se mají rodiče, to taky ne.

Potom v příběhu není napsáno, zda se děti stýkají se svým biologickým otcem a jeho rodiči a proč "došlo na trestní oznámení a skoro rok trvalo, než se ex trochu uklidnil".

dneska ten dopis opravdu působí zmateně. Možná i ovlivněn vlnou těhotenských hormonů

Jsem na straně toho, že sobecká je spíše ta dcera. Ty výčitky mámy, že když dcera chtěla, tak jí vždy pomohla, hlídala, kdykoliv potřebovali atd... a teď, když je dcera šťastná, tak se vnoučta už ani neozvou, mi přijdou oprávněné.

Přesně takovýto: dříve jí byla dobrá, ale teď už neotravuj.

Maminka se ráda cítí potřebná, já bych si i tipla ,že zjihne jak se to malé narodí. Říct mamince , že může přijet kdykoliv, že ji rádi uvidíme a připomenout, že já sem šťastná a copak z toho nemáš radost? Pak že ze stářím chodí moudrost, máma přes vlastní ego nevídí co je důležité, myslím, že když se jí to připomene že jí to dojde. Konečně drtivá většina matek si přeje štěstí svých dětí.

Babičky mi líto není, je to majetnická a manipulativní osoba. Pokud pomohla dceři, je to skvělé, ale dcera vůči ní žádný dluh nemá, má právo na svůj rodinný život a stejně tak i její děti a manžel.

Pokud si babička myslí, že si tímhle chováním vnoučata nakloní, tak se velice mýlí. Stane se pravý opak.