tak ať se manžel nastěhuje na zimu k matce.....

Já bych se domluvila s mojí matkou a nechala obě paní babičky pospolu v tom jednom pokoji, myslím, že problém by se vyřešil max. do týdne. Konečně, je to přece moje matka a musím se postarat, ne.

Problém je asi ještě trochu jinde, než píše paní doktorka, pokud jde o skutečný příběh, ale myslím, že tady o něj jít může. Zároveň ten problém nemá v daném složení osob nějaké jedno dobré řešení. Tchyně a manžel považují stávající stav za vyhovující a přirozený, paní, která píše, a její děti trpí, švagr se švagrovou se umějí z péče o babičku vyzout. Paní má pravdu v popisech - tchyně zabírá značnou část bytu, rodina se tísní, manžel vidí jako povinnost se o matku postarat a zdá se mu to takhle v pořádku. Radit jí ať někam s dětmi na dva týdny odjedou nebo ať pohrozí rozvodem nic neřeší, je asi příliš slušná, než aby na manžela vyvinula nějaký účelný tlak. Ten navíc vidí věc tak, že je jeho matka v právu a protesty proti ní jsou z nevděku, sobectví, krátkozrakosti a neschopnosti obětovat i jen to nejmenší. Matce nakonec vždycky ustoupí. Rodinné porady a rozdělování práv a povinnosti jsou k ničemu. Tchyně může klidně ještě patnáct, dvacet let žít a praktikovat zimní pobyty klidně ještě v době, kdy snacha bude už v důchodu. Její zvláštnosti budou naopak růst a asi se změní jen to, že děti, až odrostou, odejdou, na zimu tedy určitě. Pisatelky ("Jindry") je mi líto, je obětí vlastní slušnosti a dobroty.

A co třeba možnost domluvit se s tchyní, že dům prodá a přestěhuje se do bytu? Ten vymrzlý nebude.

Proč by to tchyně dělala, když jí to takto vyhovuje? Pokud jsem pochopil sdělení v článku, s tchyní není vůbec řeč o daleko menších záležitostech.

"Pochopitelně jsem protestovala, ozvaly se i děti, že mají sice babičku rády, ale proč u nás musí být tak dlouho."

No to je naprosto pochopitelné!!! Co pisatelčiným rodičům? Slouží zdravíčko? Nehrozí úmrtí?

Jako vážně? Sedmdesátiletá ženská nechce být přes zimu sama v baráku. Je to opravdu tak nepochopitelné? A je tak nepochopitelné, že syn se stará?

Kdyby měli pro babičku samostatný pokoj, bylo by to jiné, ale přeorganizovat celý život na několik měsíců v roce s tím, že kromě manžela a babičky není spokojený nikdo- tam je asi něco špatně, ne?

Tohle už mám za sebou. Je to vydírání ze strany matky - ukaž, že mě máš(máte) rád(i). Takže ne. Tohle bych nedala, servis, společnost, novou životní náplň - už nikdy. A jak tady radí jiní, nastěhovala bych se na ty 3 měsíce k ní. Ona by tam došla časem i celá rodina včetně jejího syna.

Jen nevím, zda je to reálné - třeba s ohledem na dojíždění do práce a dětí do školy (jistě se teoreticky oboje - práce i škola - dá změnit).

...bábu bych vykopal jedním vrzem, a když by se to manželovi nelíbilo, může jít s ní !'!

Tak zase beru, že je to jeho matka, kterou má rád. ale asi bych jí opakovaně navrhovala prodat barák a koupit byt v blízkosti rodiny, nebo přidat na velký byt, kde by bydeli všichni a každý měl své soukromí. I když to druhé by se mi, být v roli té manželky, taky moc nezamlouvalo.

strpel bych, aby moje manzelka musela 3 mesice spat na lehatku v pokoji s detmi a ne se mnou, protoze moje mama v noci porad coura pres "nasi loznici", kterou je obyvak a pak tam sedi uz od 5 od rana?

Rozhodne NE.

Kazdy dobre fungujici manzelsky par potrebuje mit sve soukromi, jinak prestane dobre fungovat. Kratkodoba navsteva a mensi nepohodli, prosim, ale mit takovy zivot na 3 mesice nekolik let za sebou, to ne.

Pan je bud zaslepeny mamanek nebo hodne necitlivy sobec, ktery je spokojeny, kdyz se sam dobre vyspi, ale na manzelcino pohodli kasle. A jeho bratr s manzelkou jsou vychytrali.

Máte pravdu, jen se neříká jakou možnost řešení má ta paní pisatelka.

Tři měsíce každý rok jsou víc, než příliš, a vztahy v rodině to ničí.

Asi mám svým způsobem zlatou tchyni. Ta na návštěvy jezdí nerada. Ani na Vánoce jsme ji k nám (ani k dalším sourozencům manžela) nemohli dostat. Ona chce být raději sama doma. Až předloni se nám to na jeden den podařilo ji přesvědčit, pak si to chválila jak u nás bylo fajn, ale vloni už zas chtěla být sama doma. A my si pak připadáme jak nevděční potomci (manžel se sourozenci) co nechají starou matku na Vánoce samotnou.

naše mamina nemlich to stejný...já rodinu nemám, ségra ano, včetně velmi nespolečenského manžela...takže Vánoce my každá sama, někdy tam teda i sjedu, a pak si je děláme 26 všechny tři i se synovcem...a ségry manžel má svatý klid.

Jednou za pár let švagr přetrpí hromadnou návštěvu u nich přímo na Vánoce...

Docela to funguje, pocity viny jsme odbourali