Papírové šaty nošené za socíku považuji spíš za současnou kapitalistickou urban legend než za skutečnost.

Soudruzi si sice představovali módu tak, že firma nakoupí plný sklad jedné vybrané látky a z ní bude deset let šít stále stejné věci a lidi je budou kupovat, ale na druhé straně na všechno měli zpracované hodně přísné normy.

Normy jednak co se týká kvalita ušití, ale i pevnosti příslušného oblečení a stálosti látky. Socialistické oblečení tak běžně drželo i 10 - 20 let, při doslova každodenním nošení půl či čtvrt roku v sezóně. Socialistické věci, které držely podobně jako dnešní běžné oblečení se dají hodnotit spíš jako excesy, kdy soudruhům něco nevyšlo. Například přimíchali umělinu do bavlněné látky tam, kde lidi byli zvyklí ty věci vyvařovat, takže látka se logicky po pár vypráních rozpadla.

Papírové šaty nemohly tyto normy splnit, pokud tedy existovaly, tak maximálně jako nějaký avantgardní experiment v 60 letech v době politického uvolnění před okupací 1968.

Papírové šaty taky nemohly existovat z ideologických důvodů, soudruzi si nemohli dovolit, aby se v kapitalistickém světě v rámco ideologického souboje začalo tvrdit, že socialismus je na huntě, protože tam už nemají běžné látky a musí se oblékat do papíru.

Ale existovaly, jako taková zajímavost, asi tak v letech 1966-1968. Taky jsem je měla, daly se několikrát vyprat, byla to spíš taková hračka, protože se daly stříhat a podobně upravovat. Samozřejmě se to natrvalo neujalo. Taky se dělaly textilní boty, byly za dvacku, krásně se v nich chodilo, ale byly na jednu dvě sezony, na víc ne.

A ještě vzpomínám na košile - dederonky a šusťáky - pláště, na zádech větrání.

Některými dederonkami šlo potmě pomalu i svítit. Když byl člověk i obvykle bílá dederonová košile čistí, vytvářela tato kombinace vysoké náboje statické elektřiny.

Lidi kolem dostávali elektrické rány, když se jim takový člověk přiblížil na pár centimetrů, potmě to zřetelně modře jiskřilo a žářivková trubice při dotyku ( pro mladé - bez jakékoliv elektroniky) blikala.

Dnesky by zřejmě takhle oblečený člověk pouhými dotyky snadno likvidoval dnešní elektroniku, mobily, tablety....

Nejhorší byly 80. léta a to nejen zde, stačí se podívat i na nějaký film z USA z té doby. A nejde jen o hadry, ale i o účesy atd.

„Komunistické vedení se snažilo oživit trh a uspokojit poptávku po módním oblečení skrze obchodní domy Bílá labuť, Femina, Prior, Kotva nebo Máj.“

Prior byl socialistický podnik čili cosi jako socialistická firma. A firma Prior provozovala obchodní domy jako byly například Máj, Kotva a Bílá labuť.

Femina nebyl obchodní dům, byla to prodejna oděvů v Železné ulici, občas se tam dalo sehnat něco celkem nositelného, ve dnech, kdy dostali zboží, se před obchodem na ulici vlnila dlouhá fronta...

obchodní domy Prior pochopitelně existovaly

To býval dost des sehnat neco slusného trebas jako dárek na vánoce.... Bony byly za 5 Kcs (aspon v Brne u Tuzexu u nadrazi u veksláku), pozdeji za 5,50. Rifle stály tak 120 bonu, vetsinou dosly v úterý..... takze ve stredu uz ani v Tuzexu nebyly....Obcas se dalo neco sehnat (hlavne v 80. letech) v odevnich druzstvech, to uz bylo trosku lepsi... ale jinak to byla bída....ale lidstvo rádo zapomíná......

Na džíny se stála fronta. Brali jsme, jaký zrovna byly. Maximálně jsme si mohli vybrat velikost.

Pokud si někdo stýská, že v socialismu byly věci ušité kvalitněji, než dnes, tak to ale dnes nesmí nakupovat u ťamanů.

To vubec neni jen u Vietnamcu. Ja jsem si koupila sveho casu (tak asi 5 nebo 6 let zpet) u Pietra Filipiho kabat z panenske ovci vlny za 10 000 Kc. Jednak okamzite zacal zmolkovatet v miste, kde se pri chuzi trou ruce o boky, jednak se po mesici zacala parat podsivka a po 7. obleknuti se utrhl knoflik.

Kdyz se divam na ty fotky, tak me prechazeji deprese... Fuj, ja ten socialismus vubec nemusel!

Doporučuju film Příběh 88. Jana Krausová tam hraje módní návrhářku. On pak docela zapadl v hektickém 89., ale popis toho, jak se snaží prosadit svoje návrhy je tam docela výstižný.

Problem techto clanku (stejne jako poradu Retro) je v tom, ze se snazi postihnout celych 40 let na male plose. Pak se michaji jabka s hruskama. Papirove saty jsem zaznamenala v obchode, ale oblecene v nich jsem videla jen jedno jedine devce. Rychle se prestaly vyrabet, protoze o ne nebyl zajem - vypadaly priserne. A duchodky taky nebyly nejaka modni zalezitost. Nosili je opravdu hlavne stari lide, protoze byly lacine a pohodlne. Modni trendy se v konfekci objevovaly se zpozdenim, protoze vyroba ve velkych narodnich podnicich byla nepruzna, ale šilo se a bylo z čeho. Kvalitnich latek bylo dost. Jak pise pan Hrabal, kvalita zpracovani konfekce se neda s tou dnesni srovnat, kdyz jsem neco v konfekci koupila, mela jsem zaruku, ze to bude usite kvalitne. Rozhodne nechci dobu minulou chvalit a uz vubec ne vracet, ale autori podobnych clanku by meli byt pečlivejši.

Opravdu nevíte, že důchodky byly velmi in? Módní styl tehdejší konfekce také nejde srovnat. On nejde ani popsat..

Pokus o manipulaci, řekl bych.

Řada aspektů z oblasti oblékání - když se jí článek věnuje - byla výrazně lepší nežli je dnešní stav.

V oblasti konfence byla podstatně větší nabídka velikostí u stejného produktu, byl podstatně menší problém s označováním velikostí než je dnes (stejné číslo představovalo identickou velikost třeba u desítky různých produktů, dnes se při stejném označení nesejdou ani dvě velikosti ze tří).

Kvalita látek (i zpracování - čímž mám na mysli začištění látek nebo švy) byla podstatně vyšší - ať už z pohledu stálobarevnosti, hustoty (prošoupání) nebo změny rozměrů po praní (srážení velikosti).

Pravdou je, že nabídky nebyla stejně pestrá jako je dnes.

Trvanlivost oděvů z dané ery byla podstatně vyšší - což dnes pochopitelně není žádoucí, je potřeba aby si zákazník neustále kupoval nové a nové věci, proto jsme vymysleli "módu, trendy a sezónní kolekce" - aby se nekvalitní materiál i zpracování schovaly za předpokládanou krátkou životnost z pohledu proměnlivosti módy.

Komické...