pilo se, pije se a pit se bude, resit by se mela hlavne kvalita prodavanych alkoholickych napoju, nektera piva a vina jsou ukrutne patoky.

Nikdy mi alkohol nechutnal, v mládí jsem byla společensky vyřazená, protože jsem nechlemtala pivo, zelenou... Nakonec jsem se naučila pít víno. Už zvládnu vypít 4dcl vína, aniž bych padla pod stůl Bez alkoholu to ale ve společnosti nešlo.

Znám lidi, kteří alkohol vůbec nepijí a nemyslím si, že by je společnost vyloučila.

Čí to "au" a čí to "oj"? Čí ten křik a čí ten boj? Čí boulí bezpočet? Čí oči zarudlé?

30 Těch, kdo u vína vysedávají, těch, kdo vyhledávají nápoje!

31 Do vína nezahleď se - jak rudé je, jak v poháru jen jiskří, jak hladce klouže do hrdla!

32 Nakonec ale jako zmije uštkne, dokáže otrávit jako had.

33 Tvé oči uvidí prapodivně, tvé srdce bude mluvit spleteně.

34 Bude ti, jako bys usnul na moři, jako bys ulehl stožáru na špici.

35 Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí! Že zbili mě? Už nevím kdy! Až se proberu, dám si víc!

Když se podívám do zrcadla,tak mi nepřipadá,že jsem alkoholik.

To si k tomu musíš rožnout!

Stačí si pustit nějaký americký film. V každém hrdina po příchodu domů jde a nalije si víno. Kdyby si aspoň umyl ruce, když přijde zvenku.

Alkohol má jednu vlastnost která je dobrá i špatná zároveň... Jde o to, že působí jen minimální fyzickou závislost (k té se doberete až v opravdu pokročilém stádiu alkoholismu), je to prakticky jen o psychice. Dobré na tom je to, že při snaze o omezení konzumace se až tak moc neřeší právě ta fyzická složka.

Malér je ale v tom, co zmiňuje i článek, totiž právě v tom, že je strašně tenká hranice mezi pitím až bych řekl pozitivním a momentem padání do závislosti. Vazba na množství skoro žádná, je to spíš o "stavu duše" - člověk příjemně pije s přáteli jisté množství alkoholu a je mu skvěle, pak se mu něco sesype v práci a najednou sice pije pořád stejně, ale už to začne mít jiný charakter.

Nějak jsem se tam nenašla. Což je pro mě dobře, ale rozhodně nemůžu říci, že bych pila málo. V podstatě piju denně, ale nikdy né až do stavu opilosti. Už si ani nepamatuji, kdy naposled jsem se opila. Vlastně ano, bylo to na Silvestra.

Ale já prostě miluji červené víno. Nejde jen o ten alkohol, který v sobě má, ale ja miluji jeho chuť, jeho barvu. Miluji celý ten rituál předtím, než se napiju. Naliju jen trochu do vyleštěné obrovské sklenice na červené víno, rádoby odborně - heh - s ním točím, abych tam dostala vzduch, vychutnávám si jeho vůni, sleduji jeho barvu. Mám doma vinotéku - modře podsvícenou speciální lednici na víno, která je zároveň i dekorací v obýváku. Nezdráhám se ani otevřít si lahev, když jsem sama. Někdo třeba říká “já bych si lahev nikdy sám neotevřel, k tomu potřebuji přátele”, tak upřímne? Mě to nevadí :) Když už jsem doma, tak je pro mě večer strávený s dobrým červeným vínem příjemný. Je to alkoholismus?

Ano je. Je to smutné, ale je to tak. Jste v tom prvním stadiu...

Kdyby se výrobci nezaměřovali na miliony chutí a příchutí alkoholických nápojů, ubylo by možná jejich konzumentů.

Máte problém s alkoholem? Né pane doktore já mám problém bez něj.

Ten je pěknej.

Je fajn, ze cesti adiktologove konecne uznali metodu kontrolovaneho piti. Porad ale je problem v tom, ze kdo se napije nebo dokonce opije, je u nich alkoholik, a kdo je alkoholik, ten si nemuze pomoci sam, ale mel by vyhledat odbornika.

Alkoholismus je porad stigmatizace a skutecne nikdo, kdo nemusi, do lecebny nejde a s ambulatni lecbou je to vicemene podobobne. Uz kvuli povesti, v rodine, v praci... bohuzel pati, ze kdo pije, je chlapak, kdo se toho boji, ten to nema v hlave v poradku.

Bohuzel, podpora pro mirne alkoholiky, kteri navic maji zajem to resit, je mali. Rady a navody moc nejsou. Jen "priznej si, ze jsi alkoholik a zajdi k odbornikovi". Nevim, proc je tu porad takova obava, ze by se (lehci) alkoholici z mohli dostat sami. Minimalne ro zkusit.