Spis pribyva neurotickych rodicu, kteri deti nevychovavaji, ale delaji z kazdeho komara velblouda. Casto se hodi nejaka diagnoza, abychom nemuseli rikat, ze mame dite nevychovane, neslusne, hloupe atd. Neni to tak, ze se najednou za dvacet let roztrhl pytel s psychickymi obtizemi, spis se se vsim nadelaji cerepeticky a dite je staveno jako nejaka modla. V hodne pripadech by stacili poradni milujici rodice, kteri jsou autorita a kteri se diteti venuji.

Souhlasím s příspěvkem paní Veselé, že se to zejména více řeší. Rodiče i učitelé při sebemenší nerovnováze dítěte hned posílají dítě k psychiatrovi.

Ale podle mého hlavní vliv má dnešní výchova skleníkových květinek. My když jsme dorazili domů tak taška letěla do kouta a my letěli někam ven. Tam jsme přišli k různým šrámům, dostali se do pár nebezpečných situací z kterých jsme se museli vyhrabat sami bez něčí pomoci. To jsou lekce, které dnešním dětem chybí. Jsou pod neustálou kontrolou a 24 hodin denně mají k ruce někoho kdo nedovolí, aby zůstali viset bez pomoci za gumu u tepláků na rygli (vlastní zkušenost). Když se pak dostanou do situace kdy po ruce nikdo není nebo s kterou se odmítají svěřit tak se hroutí, protože si neumí s problematickými situacemi poradit. Nevěří sami sobě a své schopnosti situaci vyřešit bez cizí pomoci, protože doteď všechno v jejich životě někdo vyřešil za ně.

Kéž by to bylo tak jednoduché

Nechce se mi věřit, že by dětí s psychickými poruchami přibývalo, spíš bych se přikláněla k názoru, že se tím učitelé a rodiče víc zabývají, takže víc dětí dostane nějakou diagnózu.

Představa, že dříve panovala idyla a většina dětí vyrůstala v láskyplném, chápavém a vyrovnaném prostředí, zatímco dnes se všechno radikálně zhoršilo, je absurdní...

Jj, dřív se dítě spíš dostalo do pasťáku, než k doktorovi...

Nic jiného než massová hysterie a přežranost děcek!!! A nebo jak to říkali naši dobří předci: "Pálí je dobré bydlo".

Je vidět, že vůbec nemáte tušení o čem mluvíte........

Není divu.... a víc psychiatrů to nevyřeší. Konzumně zaměřená neomarxistická společnost nemůže v důsledku vést k ničemu jinému než populaci (nejen) dětí s psychickými potížemi.

Tak primárně je to vždy o rodině, bohužel v dnešní době čím dál tím víc rodin nefunguje normálním zůsobem. Přijde mi že jedna polovina se chová takovým tím ekonomickým způsobem více než čas strávený s dtmi je to o věcech co jim kupují vozí je na kroužky a pod ale dti nemají možnost být vlastně nromálními dětmi v 5 letech je už největší kámoš tablet a druhá půlka co cítí že tohle není OK se snaží o nějaká novátorský přístup stylu rovnoprávnost, který ale většonou končí tak že dítě si může dělat co chce a je z něj rozmazlený fracek zatím co rodiče si myslí že mu dávají potřebnou svobodu se ve stutečnosti jejich dítě vnitřně nedokáže zařadit a s věkem stále více fungují jako egoističtí hajzlíci..není pak divu že to víc a víc dětí nedává, ale fakt bych nevinila "dobu"..........za každým dítětem co šlo skočit z mostu je dle mého názoru v prvé řadě nefunkční rodina.

To jste to vzala nejak cernobile, ne ?

Těžko to asi poznat. Můj šestiletý syn mi občas přijde slušně "jebnutý", ale nejspíš to bude tím, že je to šestiletý kluk :)

Vztah mezi pacientem, zvláště pak dětským, a psychiatrem je velmi náročný. Musí si tzv. sednout, musí si navzájem rozumět. Už to je velmi těžké. Ale co je nejhorší, že už dostat se s dítětem k dětskému psychologovi je téměř nemožné a k psychiatrovi je už málem sci-fi. Nám se povedlo až protekčně a po velmi dlouhé době. Skutečné pomoci a skutečného řešení jsme se dočkali až když jsem byla nucena s dcerou navštívit krizové centrum v Bohnicích. Ale doba ztracená zoufalou snahou se vůbec dostat někam do péče už se nevrátí...........

Dle mého názoru pokud je už třeba dětský psycholog znamená to že to dítě někajý dospělý (pravděpodobně rodič) již předtím "porouchal"...........a je tedy třeba pracovat s celou rodinou a né jen s dítětem.