Ještě že jsem dospělá a pokud neporuším zákon, nikdo mě do koncentráku poslat nemůže.

Vedoucího na táboře jsem dělal od roku 1993 a v některých ohledech se to vůbec nezměnilo, ty rady jsou platné. Výjimkou jsou mobily, to je složité. Zabavit je nesmíte/nechcete, zakázat taky ne a tak čekáte, kdy se komu rozbije, ztratí a vybije. Na to riziko jsou ale všichni upozorněni předem.

Možná by zlatou střední cestou byl starý hloupý mobil ze šuplíku co vydrží na baterce týden a v nouzi se dá použít, ale moc zábavy s ním dnešní dítě mít nebude

Chybí tam zásadní rada č. 1. Platí pro tábory i pro život: Nečtěte klikací články na pokračování!

Tyhle rady byly ale fakt ještě rozumný :-)

Ale bez klikání by rozhodně byly ještě lepší

Jezdím na tábory už 25 let jako vedoucí a tak jsem si článek škodolibě otevřel, abych se pobavil nějakými blbostmi teoretika. Ale jsou to super rady, přesně tak to je! Jako kdyby to vypadlo z našich propozic, jen to není tak strohé, je to hezky napsané. Fakt chvála!

rada 6. netelefonujte každý den vedoucím, jak že se má Vaše ratolest, protože se vám už 2 dny neozvala

OK,tak tedy rada pro vedoucí.Dávejte každý den třeba večer aspoň jednu fotku z uplynulého dne do mailů nebo na web a žádný z rodičů vám pak nebude volat, jak se má jeho ratolest.

Na Onadnes nadstandardně rozumný článek. Nejlepší je v předstihu najít dítěti v blízkosti oddíl, kam bude chodit celý rok.

Já jsem jezdívala na tábory, kde jsme se obvykle vzájemně předtím neznali. A bylo to taky dost dobrý.