Kdybych měl reagovat jako člověk, který se v tomto amatérsky hrabe velmi rád, tak podezření z chronické toxicity padá na fruktózu, která tvoří polovinu sacharózy a rovněž se používá ke slazení separátně, protože je nejsladší z přírodních cukrů.
V přírodním stavu se fruktóza obvykle vyskytuje v doprovodu značného množství vlákniny, takže příslušná potravina se tráví poměrně pomalu (jablko i několik hodin) a přechod fruktózy do krve je pozvolný. Tím zvládají játra, která jako jediná fruktózu umějí metabolizovat, svoji práci.
Pokud do sebe ale hodíte např. něco tekutého a sladkého, jako je smoothie nebo limonáda, vstřebá se ta nálož fruktózy v řádu desítek gramů do krve velmi rychle a játra jsou zahlcena. Prostě nestíhají, jako přetížená fabrika. V takové situaci začínají ukládat část té nezpracované fruktózy jako kapénky tuku v jaterní tkáni.
Když se toto opakuje často, vznikne chronické nealkoholické ztučnění jater, předchůdce řady metabolických chorob. Toto onemocnění dříve patrně - právě mimo alkoholické kruhy - vůbec neexistovalo, bylo popsáno až v roce 1980. Dneska už je běžné i u dětí, zvlášť v zemích, kde je vysoká konzumace softdrinků (USA, ale třeba i arabské země).
Chyba je mezi ledničkou a židlí. 
