V tom mám problémy v angličtině. Kde můj překlad do "Ahoj, tebe jsem dlouho neviděl. Musíme někdy sejít a déle pokecat" je ve skutečnosti "Snad tě zas dlouho neuvidím".

Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.

Lhát nás učí už pan prezident.

Asi je důležité, jak definujeme lež.

Lež je podle mne vědomé podání nepravdivé informace. Tedy omyl není lež.

Mezi rozšířenou lež naopak řadím i:

1. podvržené odpovědi - tedy dostanete otázku, představíte si jinou a na tu pak odpovíte a necháte tázajícího se v domnění, že odpovídáte na jeho dotaz

2. cílené podání pravdy tak, aby ji dotyčný pochopil zcela jinak

3. nonverbální lži - neboli hraní divadla, například předstírání zájmu, emocí, citů, rozpoložení - jde také o vědomé podání nepravdivé informace, kdy třeba na verbální úrovni je sdělována pravdivá informace, ale na nonverbální je podsouvána nepravda s vědomím, že nonverbální úroveň komunikace nejspíš převáží

4. cílené vykroucení se z odpovědi, při kterém dotyčný nemá postřehnout, že téma bylo odvedeno jinam nebo že odpověď vlastně nebyla dána, může být lež

5. poloviční lež - tedy vesměs pravdivou informaci, do které jsou však kvůli přílišnému zjednodušení nebo pro účely manipulace přimíchány různé drobné lži, zejména pokud právě to předání těch drobných lží je hlavním cílem, proč je kolem nich vytvořena ta sladká omáčka pravdy - ďábel je v detailech

Podle mne, občas existují dobré důvody pro to, proč lhát, ale většinou je to jen projev vlastní zbabělosti nebo neochoty přemýšlet, jak se nutnosti lhát vyhnout.

Dobré důvody k lhaní: obrana - lhaní nepříteli. Milosrdenství - zejména pokud dotyčný dal jasně najevo, že pravdu si znát nepřeje. Zábava: Ježíšek, víla Zuběnka, vtipy, humor, různé zábavné příběhy - mělo by být jasné, že jde jen o pobavení. Výchova: kdysi jsem odsuzoval, ale časem jsem došel k tomu, že třeba pro nakrmení malého dítěte, které odmítá jíst, je občas akceptovatelné lhát a zaujmout ho a přesvědčit.

Lež je vědomé uvedení v omyl, z toho pak vychází to, co mezi lež řadíte Vy.

"Na jednu stranu dětem říkáme, že je důležité mluvit pravdu za všech okolností, ale na druhou stranu pochválíme babičce spálený guláš a u vstupu do zoo tvrdíme, že je synovi o rok míň kvůli nižšímu vstupnému."

Tak kdo tothle dělá, se snad nemusí ptát, kde se stala chyba. To je očividné..

Pochválit stařence guláš, který pro nás uvařila, přestože nemusela, to prostě mezi nemorální lži nepatří a je to hloupý příklad v článku o výchově.

Navíc guláš, respektive cibulka na guláš, trochu připálená být musí, aby měl guláš správnou barvu a chuť...

Možná bych ke komplimentu dodala, že u dna byl malinko hořký a připálený, nejspíš tím, jak jsme guláš přihřívali. To by většině babiček, které ještě netrpí stařeckou demencí, mohlo stačit k tomu, aby byly při příštím dušení guláše víc ve střehu...

Jak chcete vychovávat děti k pravdomluvnosti, když už sám systém je nutí lhát a obcházet systém?

Příklad: dítko pod 15 let si chce přivydělat. legálně to nelze, zákon to zakazuje. Takže se dohoda o provedení práce napíše na tatínka/maminku/babičku..., načež dítko může denně hodinu roznášet noviny. Pardon, proč nemůže nezletilé dítko legálně vykonávat podobnou brigádu na pár hodin týdně? Proč se u toho musí lhát? Neučíme tak děti, že občurávat zákony je normální?

Za mě je nejhorší stav z pohledu dítěte ten, že ne, že jsem něco provedla a dostala jsem za to, ale když dospělí buď nevěří vysvětlení (protože oni to tak nevidí), nebo je ani nezajímá (protože pravdu už jim přece řekl ten dospělý, kterému bylo něco spácháno) a dítě rovnou dostane.

Typické příklady: Pepíček namlátí Alence, Alenčina maminka to tak nenechá a s Alenčinou verzí příběhu si jde stěžovat. Pepíček k tomu nemůže říct ani popel, max. se vyjádřit ano/ne a dostane na první dobrou. (A přitom vše vyprovokovala Alenka a nabančit si zasloužila.) A pokud se ho pak někdo zeptá, proč to udělal, a on vysvětlí, co se stalo, tak se i tak dozví, že holky se přece nebijou.

Děti by si vůbec své problémy měly řešit samy a ne mít neustále za zadkem někoho, kdo to bude dělat za ně, jak to ochotně spousty maminek dělají.

Vy asi máte doma Pepíčka a nikoliv Alenku že? Ano je chyba, že nikdo nevyslechne Pepíčka. Nicméně je fakt, že holky se neperou. Alespoň od určitého věku kdy začíná mít klučičí fyziognomie navrch.

Já nevím, ale na principu imaginárních kamarádů jsou snad postavena všechna náboženství, tak co je na nich špatného?

Nechcete aby vam dite lhalo? Presvedcte ho, ze rikat vam pravdu se vyplati (cimz nemyslim, ze byste ho meli nejak uplacet, ale spis zbytecne netrestat za priznani).

Existují tvrzení a skutečnosti, jejich pravdivost se ověřit dá, ale pak je spousty tvrzení, jejichž pravdivost lze objektivně ověřit jen stěží, protože jsou to subjektivní pocity a názory.

Pravdomluvnost je zkrátka ošemetné slovo, jelikož život není výroková logika a jak je vidět v téhle diskusi, většina lidí má pocit, že jejich nápady, názory, pocity a hnutí mysli jsou právě ta „zjevená pravda“, která si zaslouží být vyřčena nebo přímo vmetena druhým lidem do očí.

Pravda a nelichotivý názor na druhého člověka, případně skupinu lidí jsou obvykle dvě naprosto různé věci.

A touha říkat nahlas velmi nelichotivé názory a urážky svým bližním a spoluobčanům nemá s pravdomluvností nic společného a rozhodně takového „zastánce pravdy“ nešlechtí.

tak ze se mi neco nelibi je objektivni pravda, ale subjetivni je, ze je to skarede.