- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Prostě vše s mírou..., a pak to bude v pořádku...
Moje zkušenost: Nejagresivnější vždy byly děti od rodičů, kteří jim zbraně zakazovali.
Děti co byly zvyklé se řezat meči apod. znaly míru, věděly e to bolí, že musí být pravidla atd.
Dcery dostaly (10 a 6 let) loni k vánocům pistole NERF (pěnové náboje) a postupně jsem jen dokupoval náboje (ztrácejí se). Starší dcera střílí od 6 let z luku a nyní má luk z napínací sílou 10 kg. Mladší dcera začala v říjnu střílet ze vzduchovky.
A s agresivitou nemají problém.
1.Umět ovládat agresivitu 2.Umět se bránit, jinak díky multikulturní genocidě, která se valí na Evropu, jediná šance se ubránit nájezdníkům.Takže za mě 100% ať si s tím děti hrají.
Pepíčku - to vajíčko co ti dal strýc není vajíčko, ale granát - netahej za ten krouž ....
Hračky zbraní i skutečné zbraně k životu patří. Pokud člověk nechce z dětí vychovat bezbranné citlivky, měl by výchovu pojmout trochu v duchu jedné hlášky ze seriálu Supernatural:
"When I told Dad I was scared of the thing in my closet, he gave me a .45! "
Samozřejmě, nemusí to bejt hned pětačtyřicítka, ale pro začátek třeba jen pořádnej klacek.
Jo a naše dcera střílí ze vduchovky asi lépe než my, její rodiče, jak nám v létě dokázala Dokonce má k tomu asi větší vztah, než syn. To je dobře, v případě nějaké krize máme aspoň jednoho potomka, který se zbraní nebojí.
Obecně se dá říct, že ženský umí dobře střílet A k takové dceři Vám gratuluji!
No jasně, nejlepší způsob, jak vychovat z budoucí mužské populace zřenštilé cukrové panenky. I já jako dítě střílela z opravdové vzduchovky a z luku, hráli jsme si s ostatními dětmi na Indiány a na vojáky a v případě nouze posloužil o kus klacku. A přiznám se i k tomu, že jsem se jako dítě regulérně prala, když byla potřeba. A v pubertě jsem klidně flákla jednu otravným spolužákům, když se nám pokoušeli rozepnout podprsenku. Jej, já byla ale agresor :-) Při takové výchově, jakou by někteří rádi propagovali, chci vidět, kdo by nás v případě průseru bránil.
Nevím proč, ale připomněla jste mi poznámku, kterou moje sestra někdy někdy na konci 70. či počátkem 80. let přinesla z družiny: "Předbíhá se v řadě a přitom bije starší spolužáky"...