Ale vzdyt to ani nejde. On ho nemuze podle noveho obcanskeho zakoniku vydedit. Je to tzv neopominutelny dedic. I kdyby se ho snazil sebevic vydedit, syn ma pravo na 18.5% jeho majetku

zcela jednoduše se to řeší tak že manžel napíše vše na manželku, která nebude majetek tříštit do staré rodiny a nebo na děti z druhého manželství, stačí navštívit právníka a ošetřit vše věcnými břemeny, ono po smrti manžela vandrovat světem do gasonky, aby se daly vyplatit děti, které nikdy nepřiložily ruku k dílu je taky mazec a ohrožuje to pozůstalé ve stáří

vyfláknout se na syna je ubožárna největší a ještě se vymlouvat na tchýni, tenhle blbec z IT by měl příjít o všechno pomocí nějaký zlatokopky a pak by byl v klidu

Ten pán fakticky nepřemýšlí jen o vydědění syna, ale také svého vnoučete / vnoučat, které nikdy neviděl. Tedy jde o vydědění celé té rodové linie. Vlastně tím řekne - nejste moji, jako své potomky vás nechci a neuznávám.

Na jeho místě bych mezi dědice zahrnul vyženěnou dceru a tím bych to ukončil. A co se týká jeho syna - měl ho kontaktovat, když mu bylo 15-16 let. Nejlépe tajně a kluka třeba lákat na pivko. No, to už propásl, tak aspoň co nejdřív se setkat a poznat své vnuky.

Bohužel,souhlasím s tím,že když ženská dřív nechtěla,aby otec viděl své dítě,nebyl to žádný problém.Má máma byla to samé.Jen kvůli tomu,že jim to ve vztahu neklapalo ,tak i nám zakazovala se s ním vídat.Mě byli 3,takže jsem ani nevěděla,jak vypadá.Nepamatovala jsem si to.Máma roztříhala všechny fotky,kde byl táta,tak moc ho nenáviděla.Ale alimenty si posílat nechala až do dostudování.A takový případ není ojedinělý.Jako malá si ještě pamatuji,že táta dlouho o mě bojoval,snažil se mě vyhledat,navázat kontakt,marně.Byla jsem naočkovaná a musela lhát,že ho vidět nechci:( Až v 17letech jsem si i přes protest mámy našla k němu cestu a musím říct,že je to vcelku hodný chlapík.Ale nebudu lhát,ten vztah mezi námi není takový pevný,jaký by měl být:( Vlastně mi to je často líto,že ty léta nejdou vrátit,kdy jsem ho v dětství potřebovala nejvíc.Vlastně doteď mi máma vyčítá,že jsem s tátou v kontaktu,mám už vlastní rodinu.A proč tohle všechno píšu?Jelikož si myslím,že by tento otec měl zkusit kontaktovat svého syna.Už včera bylo pozdě.Nebudu lhát,nejspíš to nebude nikdy takový ten pevný vztah otec-dítě,ale i ten syn má právo vědět,kde je pravda.Manželka mi přijde trošku sobec.Chápu,že s ním je několik let,snaží se,aby se děti měly v budoucnu třeba i dobře.Ale nepřipadá mi,jako opora svému manželovi.Místo toho,aby svého muže podporovala,aby poznal své dítě,tak ho chce vyškrtnout,jako švába.Teď otázka,jestli pravda není někde jinde a jestli fakt se pak o nějaký kontakt snažil..

Je to tupoun a podpantoflak. Syna mel kontaktovat davni a necekat az to udela notar po jeho smrti

Jak můžete vědět, že je podpantoflák a i kdyby co je na tom špatného. Tak to bývá, že buď si jsou partneři rovni, nebo je jeden vůdčejší.

Třesu se dne, kdybych se musel rozvádět a přišel bych tak o kontakt se svým milovaným synem. Proto dělám vše proto aby byla moje rodina šťastná a tohle se nikdy nestalo...

Soudě dle článku - Nestarat se o syna, vlastně ho jako malého zavrhnout a pak ho nakonec ještě vydědit? No teda, to mě připadá hodně drsný a nespravedlivý. Jakýsi cit mého vidění spravedlnosti mi říká, že by mu ten otec měl naopak dát větší díl z dědictví, jako jakési odškodné, že ho jako malého "odhodil".

A ta nevlastní dcera by měla být ráda, že měla náhradního tátu, předpokládám, že se jí ten člověk věnoval.... to považuji za ten největší rodičovský dar, když se rodič svým dětem věnuje. Myslím, že to má podstatně větší hodnotu než nějaké dědictví a tak by na to měla nahlížet i ta druhá manželka.

no nevim, zrovna v tomhle konkretnim pripade mi prijde, ze se synem za to pan opravdu nemohl, prece jen pred nejakymi dvaceti lety nebo kolika, pokud mu ho zena nechtela davat, tak asi nic moc opravdu nezmohl. Dnes uz je to jine.

Hmm, pán si stále na něco stěžuje, ale sám u sebe chyby nehledá. S první manželkou se znal dlouho, tak musel vědět jaká je její matka a měl se zařídit dle toho. Tedy buď si najít jinou partnerku, nebo měl alespoň nejdřív spolu s partnerkou řešit bydlení a až pak si pořizovat dítě. A později si zas stěžuje, že se se synem nevídal kvůli matce. Kdyby chtěl, tak způsob najde. Měl se obrátit na soud atd. Jeho nevlastní dcera by mohla dětit v případě, že by byla osvojená...

Vás mít za tchyni ...........

Vydědění není jen tak, lidi si topředstavujou jak Hurvínek válku, co takhle si nastudovat judikaturu, než začnu chtít po všech kolem nesmysly.

Řešením (ale blbým) by bylo přepsat majetek na manželku, příp. na děti. Pak by měl holý zadek a nikdo by po něm nedědil. Akorát je riziko, že pokud se se stávající manželkou nepohodně, tak mu nezůstane nic...