Zajímavá výstava, ono pár obrázků řekne víc, než 1000 slov v tomto. Byla by fajn k tomu i statistika z toho vzorku.
Jinak i při dobré vůli si neumím představit, jaké to je být žena, které hrozí znásilnění. Přirovnání ke znásilnění od mužů třeba ve vězení tomu podle mne moc nepomáhá - to už není přirozené prostředí, s těmi muži bych nechtěl mít sex nikdy a za žádných okolností a celkově je to jiné, než když podle statistik hrozí ženám znásilnění nejčastěji od lidí, které znají a jsou jim nějak blízcí nebo při běžných činnostech.
Takže si to pro sebe přirovnávám k napadení fyzickému. To jsem zažil několikrát a v mládí jsem ho vídal často mezi sebou, je rozdíl mezi vítanému tréninku a nevítanou rvačkou a i když to není tak intimního charakteru, je to nejbližší, co si umím reálně představit.
Při napadení se obvykle do určité míry řeší i to, jak se oběť napadení do situace dostala. Tedy pokud například holohlavý skinhead v typicky skinheadském oblečení vleze do cikánské hospody, pustí Orlíky a kolem sebe bude házet provokativní hlášky předtím, než bude napaden a zbit tak, že skončí v nemocnici, tak je sice oběť, nikdo nezpochybňuje vinu agresorů, ale stejně se to, proč a jak provokoval bude řešit a podle mne k tomu i soud přihlédne.
Takže z tohoto hlediska nesouhlasím s kategorickým tvrzením, že je jedno, co měla žena na sobě, zda byla opilá, co s tím mužem případně předtím podnikla a co mu řekla... Protože znásilnění je závažný trestný čin, ale třeba vražda je horší a i u vraždy se řeší, co měla oběť na sobě, co dělala... A ano, rodině oběti se to moc líbit nemusí - stejně jako to, že partner oběti nebo i rodiče zmizelého dítěte mohou být mezi prvními podezřelými, což je samozřejmě také dost traumatizuje. Jdou tam různé zájmy proti sobě.
Na druhou stranu - zrovna v tom oblečení se podle mne lidé u obětí znásilnění často babrají zbytečně moc a dost necitlivě. Mělo by jít jen o vyloučení možných extrémů, ne o podsouvání možné viny.
