Před lety jsem byl v podobné situaci, jen nešlo o seznámení přes internet, ale z očí do očí. Ten, kdo to začal, jsem ale nebyl já. Samozřejmě jsem neprotestoval. Jí bylo za měsíc 17, mně 38 a byl jsem rozvedený. Oba jsme byli mladí, chudí a naivní. Myslím, že o žádnou zábavu nepřišla. Nebylo nic, co bych odmítal z důvodu věku. Do dnes na tu dobu vzpomínáme, i když se po pěti letech naše cesty vzdálily. Já mám stejně starého syna, jako má ona dceru (6let). Je jen náhoda, že ty děti nemáme spolu. Bylo by to klidně možné. Ona u mě začala bydlet po druhé! schůzce. Její rodinu jsem znal, ještě když byla moje partnerka malá holka. Pak byla pauza a náhodou jsme se po pár letech potkali. Její rodiče se s tím nikdy nesmířily. Přitom měly mezi sebou větší rozdíl. Myslím, že původní motivací mé partnerky bylo, že u mne hledala, co nenacházela u rodičů. Kdyby u nich bylo vše v pořádku, asi by vše bylo jinak. Opravdová láska se z toho vyvinula později. I když naše soužití trvalo jen cca 5 let (a její matka ke konci výrazně přispěla), ovlivnilo to naše životy zásadně. Zažili jsme hodně hezkého, a nikdy jsem nelitoval. Jak to vidí ona, nevím. Zkusím se někdy zeptat. Nebylo naše soužití vždy jednoduché, ale kdybychom měli podporu rodičů, mohli jsme mít ty naše děti dnes spolu. Myslím, že stále máme takový nadstandardní vztah, i když se vídáme málo. Je jí přibližně tolik, kolik bylo mě tenkrát. Oba žijeme sami, oba máme malé děti a nemyslím, že bychom našli nějaké velké štěstí s partnery. Ten její i ta moje od nás odešli.
Tak je tedy pravda, že holka je docela mladá...já jsem si staršího partnera našla asi když mi bylo 25 a byla jsem samostatná.
