Sandra Feriančíková, napište taky něco a jen nerozdávejte mínusy, jak se mám s váma hádat?

Já se s dětmi mazlila hodně. Ale nerušila jsem je tím ve chvíli, kdy se jim chtělo spát. Mně se fakt osvědčovalo to "uložit, pohladit, odejít". Nepotřebovala jsem je nechat vyřvat... stačilo jen poznat, kdy je dítě ospalé a pak je uložit - a nerušit.

Nas teda nasi uspavali i v 70. letech, a my zase uspavame nase deti. Jsou to ty nejhezci spolecne chvile, tedy ja to tak citim.

Všeho s mírou. Nebo ještě lépe - všeho moc škodí. Takže asi tak

To je snad normální mazlit se s miminem a děckem. Proto si je člověk přeci dělá a ne aby je zavřel někam do komory, aby měla "ticho a tmu" :)

Strasny, nechat je vyplakat..ony po case prestanou, ale jen proto, ze rezignuji...a neni nic horsiho nez zrazeny, rezignovany a ignorovany dite, ktery rve a jeci protoze potrebuje nutne pomazlit a mama ho odvrhne...sileny, co??..mno, hl ze ma mama klid na ordinaci a pak ruzovku

Ale copak?? ze by potrefeni houseri??

Mno, to vyrvani dokud dite neusne je strasny...je to oblibena rada babicek na zvetseni obsahu plic...strasny...a to ze to matky delaji a pritom jim to trha srdce je neodpustitelna zhovadilost...vzdy se ridte srdcem a ne hloupejma radama kamaradek, babicek a sousedek...

Nic na světě nikdy nemůže nahradit, když se můžete přitulit ke svému dítěti a když dítě, když Vás vidí domů přicházet, rozpřáhne ručičky a běží k Vám vyskočit si do náruče. A protože v určitém věku dítěte ta míra tulení začne klesat, škoda každé příležitosti, kterou by si rodič nechal utéct mezi prsty, když to ještě jde.

Přesně tak

Tak doufám, že se tyhle závěry teď rozšíří stejně, jako ty opačné z doby před 30ti lety. To by snad dávalo jistou naději na to, že se alespoň v budoucnu lidi polepší a svět už nebudou z větší části tvořit a vést nedomazlení frustráti s nedostatkem oxytocinu :)

Copak existuje něco krásnějšího než tulit své usinajici dite? Uspavame starší doteď (4,5 roků) a jak si s námi povídá před spanim, to je to nejuzasnejsi z celeho, jinak poměrně náročného dne. Na to budu jednou vzpominat, ne na Ordinaci, jine priblble serialy a kdovico.

Nebo může mi někdo vysvětlit, co tak strašně neodkladneho maji večer rodice na praci, kdyz nechavaji dítě samo vyrvat v pokojíčku?

Ale to se fakt tvrdilo, že to je správný postup. Pusu na dobrou noc, zhasnout a odejít, ať dítě klidně křičí, dokud neusne. Mámám to rvalo srdce, ale opravdu jim ze všech stran odborníci tvrdili, že tak to má být.

Já svá miminka mazlila hodně. Spávala s námi hojně i v manželské posteli, když plakala, houpala jsem je a utěšovala. Když mé děti plakaly hodně, nabídla jsem jim kojení... Prostě jsem popírala hloupé rady typu: dítě nepatří do rodičovské postele, ale do vedlejšího pokoje, nechte dítě vyplakat a nerozmazlujte ho. No a? Dnes jsou mé děti jedno dospělé, jedno téměr dospělé, vyrostly z nich vyrovnané a nerozmazlené bytosti. Dobře spolu vycházíme a máme velice dobré rodinné vztahy. Prostě dotyky k mateřství patří.

My to měli jinak. Děti spaly zásadně odděleně. Plakat se nenechaly, přišli jsme za nimi do pokoje, utišili je a uspali. Osvědčilo se to. V ložnici rodičů jsem je nechtěl. Když se třeba něčeho bály, pak samozřejmě ano, jinak spaly samy. A výsledek totožný jak popisujete vy. 2 dcery, 35 a 37 let, bez problémů.