Pokud vím a co jsem slyšel, skutečně někdy stačí jen malinko, aby se nemoc projevila.

Dnes u mladých lidí to bývá i přepínání při dokončení studií, práce s počítači apod. Údajně stačí i při jízdě v autobusu či vlaku dlouho sledovat sloupy okolo trasy - tedy asi nějaký pravidelný rytmus, který mozek začne nevhodně přijímat.

Není to tak dávno, kdy jsem si uvědomil, že mi je nedobře z blikajících majáčků několika aut záchranných složek při jednom nočním zásahu. Opět -únava, stres a fyzické vysílení a všude modře blikající světla a jinak celkem tma. Takže jsem se rychle vzdálil, abych nebyl v tom nejhorším.

S mnohými nemocemi je to jako s nepříjemnou tchýní - nevíme, kdy nás přepadne.

Moje sousedka říkala, že nejlepší tchýně je taková, která bydlí alespoň 50 km daleko.

Tady není co tajit, vždyť každý má nějaký problém. Znal jsem krásnou holku, 25 let. Sice to úplně netajila, ale postavila se tomu tak, že jednoho dne vynechala prášky a jela lyžovat. Druhý den ji našli udušenou....

Strašně dlouhá je ten pokus o léčbu jeden až dva roky u neurologa.... Ideální by bylo ihned po stanovení diagnózy, odeslat pacienta k epileptologovi, leckdy i v rámci pomoci se stanovením správné diagnózy... Ona to není jednoduchá záležitost a dost se vleče, člověk je vykolejen nejen fyzicky a psychicky, ale také sociálně...

Na druhou stranu - existuje i moznost vyleceni. Mala, ale existuje. Osobne takoveho cloveka znam - bral prasky od 5 do 25 let a potom bez nalezu. Od te doby je zdravy. Pokud se jedna o nejakou mirnejsi formu, existuje sance, ze se mozek behem sveho vyvoje v detstvi a puberte znormalizuje. Tak nehazet flintu do zita! :-)

Samozřejmě, epilepsie je více typů a různých stupňů závažnosti.

Jednak se zaměstnavatelé bojí takové lidi zaměstnat, jednak také ve spoustě případů nemohou. On pacient s epilepsií nesmí řídit auto, nesmí pracovat ve výškách kde hrozí v případě záchvatu riziko pádu a v neposlední řadě nesmí pracovat v noci, což v zemi, kde směnuje a pracuje v noci cca 30% pracujících je dost podstatný limitují faktor. Na druhou stranu jsou kritéria pro přiznání ID u epilepsie nastavena takovým způsobem, že na něj spousta, či spíše většina nemocných nedosáhne. Takže v konečném důsledku mají tito pacienti dost velké existenční problémy, kromě problémů, které přináší samo onemocnění.

Auto řídit může, nevím teda jestli jako řidič z povolání, to asi ne, ale normálně ano... jen musí být nějakou dobu bez záchvatu (mám dojem, že asi rok).