U nás v rodině se rozvody moc nepěstují. Oba moji rodiče, tchyně s tchánem, moji sourozenci i švagrová jsou stále s původními manžely/manželkami, takže mám pouze dvě zkušenosti s cizích svateb podobné té z článku.
Při té první jsem svědčil svému dlouholetému kamarádovi a pouze díky diplomacii jeho staršího bratra se podařilo dostat oba rodiče na obřad. Jeho otec měl hned na začátku "startovací hlášku" a i když později tvrdil, že to bylo míněno v dobrém, moc vhodná poznámka to nebyla a jeho matka se zase, krom jiného, jala vychovávat malou družičku, která se v růžových šatičkách v nestřeženém okamžiku celkem bez ostychu šťourala v nose. Jeho bratr tehdy pronesl větu, kterou si pamatuji dodnes: "To dítě se jen šťourá v nose, ale vy dva jste dospělí a chováte se jako idioti!" Naštěstí se zastyděli a svatba pak proběhla v naprostém klidu.
Ve druhém případě, to zase svědčila moje žena kamarádce, se rodiče nevěsty rozhodli, že přímo na svatbě budou všem na očích demonstrovat nehynoucí lásku k novým parterům. Pán přišel s o dvacet let mladší slečnou a měl pocit, že jsou na líbánkách a jeho bývalá se rozhodla, že je to zřejmě nějaká soutěž a zdárně mu se svým novým objevem sekundovala. Obdivoval jsem stoický klid a nadhled nevěsty, která celou situaci zvládala s naprostou bravurou. Moje žena, která je bioložka, mi během oběda pošeptala zhruba toto: "Ta genetika je stejně úžasná a nevyzpytatelná. Dva blbci a zplodí tak úžasnou holku..."
A z mého pohledu - zatím vším je jen velká dávka sobectví, hlouposti a malosti, že vlastní rodiče kvůli svému egu nejsou schopni na pár hodin zapomenout na minulost.
