Jakkoli pokrmy připravené podle všech uvedených receptů budou patrně chutné, dovolím si (jakožto osoba, v jejiž kuchyni je perkelt/guláš nejčastěji připravovaným pokrmem -- a to proto, že je časově velmi málo náročný a jednoduchý jak facka) uvést pár svých "mouder".
Předně -- guláš (i perkelt) v podstatě není nic jiného než "poddruh" ragú či toho, čemu angličtina říká (mj.) "stew". Tedy v podstatě "všechno na kousíčky" -- maso, zelenina, koření... plus dušení, a to spíše pomalé. Jinak řečeno: můžete "do toho" naházet leccos, jen se to nesmí překombinovat.
Základem obou pokrmů (perkelt i guláš) je maso (hovězí, vepřové, drůbeží, rybí, skopové -- možné jsou i kombinace; s dovolením vypustím vegetariánské, např. fazolové modifikace) plus cibule (příp. i česnek), paprika, rajče.
Rozdíl mezi perkeltem a gulášem spočívá především v tom, že perkelt, co se hustoty šťávy týče, spoléhá právě na to, co se přirozeně vydusí ze všech uvedených ingrediencí; pokud možno se vůbec nepodlévá vodou (což se ale velmi odvíjí od kvality masa), takže šťávy není mnoho. Guláš je původně spíše hustá polévka, správně by se měl podávat v hlubokém talíři a ideální přílohou je pečivo; podlévá se a na rozdíl od perkeltu se zahušťuje -- chlebem či bramborou, NIKDY však moukou.
Další kapitolou je tokáň, kde paprika (teď myslím tu čerstvou, ne práškové koření) zůstává, ale místo rajčat se dává majoránka (hodně majoránky, na ní je ten pokrm založen).
Napsala bych ještě více podrobností (včetně konkrétních jednoduchých receptů), ale byla by z toho už tuplem litanie. Asi by se ovšem slušelo dodat, že mé "perkeltové/gulášové" prozření nastalo, když mi maminka "do výbavy" věnovala pár (za hlubokého socialismu vycházejících) "sešitů vaření"; jeden z nich byl zaměřený na maďarskou kuchyni -- a byl pro mě celkově nejužitečnější. Ona sama se těmi recepty (ten sešit je někdy z 60. let) nikdy moc neřídila... já to zkusila, a nelituji.
