Pes neni hracka, je to vnimajici tvor, ktery je pri spravne (a casto bohuzel i nespravne) vychove oddan cloveku a je na nem zavysly jak psychicky tak fyzicky. Proto nikdy nekupujte diteti stene, NIKDY, muzete si ho poridit pro sebe, s tim ze se o nej budete starat VY. A potom muzete nechat dite aby vam pomohlo se o nej starat atd..

Pořiďte pejskovi dítě, uvidíte, že zájem neztratí.

Jedna známá to udělala geniálně. Děcko chtělo psa, tak si vypůjčili na zkoušku psa od sousedů. Matka dítko každé ráno vzbudila a muselo venčit. Po 3 dnech vůbec neprotestovalo, když psa vraceli a od té doby je klid.

Zrovna jsem chtěla něco podobného navrhnout. Ano, toto je správná cesta, jak si prověřit hloubku zájmu.

Platí pravidlo, že pořizovat dítěti psa je možné pouze tehdy, pokud si ho přejí i rodiče.

Kupovat dítěti psa pouze jako hračku, o kterou se má starat, nelze.

Rodiče kteří nemají žádné zkušenosti s chovem psů by si pořízení psa dítěti měli sakramensky rozmyslet. Je to podobně závažné rozhodnutí, jako pořídit si dítě.

to je vzdycky potiz s diskuzi o domacich zviratech, kdyz do ni prijdou ti, kdo nenavidi psy a kocky

Jestli je to na mě, tak jste vedle. A jako příklad týrání zvířat uvádím namyšlence z vesnice, co ví jak se "zachází s domácími zvířaty". K čemuž jste mě inspiroval Vy.

Na vesnici mě ničí, jak se se zvířaty zachází bezcitně. A popisujete vtah s kočkou... Kočka se ale neváže na lidi. Tady žádný vztah fakticky neexistuje. Vaše komentáře jsou nesmyslné.

Nevím v čem je problém.

Rodiče se postarají o psa, a tím, že se o něj budou starat dobře budou své sítě nenápadně pozitivně ovlivňovat. A nemusí to být v podobě, že dítě se o psa bude později starat - to ani ve snu, ale, že do sebe "nasákne" to vědomí, že o zvíře se musí někdo starat.

Takže rodiče mají další "dítě", ať si ho užívají a vychovávají ho tak, aby toto "dítě" bylo spokojené.

Jsem si přečetla celou diskuzi a docela mě zaráží, kolik lidí argumentuje "tou moderní výchovou". Je mi 31 a tak nějak se to sešlo, že kolem je opravdu hodně rodin s dětmi různého věku. Ale že by někdo praktikoval "tu moderní výchovu" (mmch.která, že to je?) to jsem si tedy fakt nevšimla. Jedině snad, že pásek se používá, aby kalhoty nepadaly. Ale že by někdo nechal růst děti jak dříví v lese, to fakt neznám.

Naopak se často shodujeme, že prarodiče totálně bojkotují pravidla, která rodiče nastavují - zejména ohledně jídla, volného času a "hraček".

Jé, příspěvek níže mě inspiroval popsat skutečný problém. Určitě mi tady poradíte jakým prostředkem kočičího mazlíčka odpravit.

Máme barák ve vilkové čtvrti a za sousedy máme echt venkovany zbohatlíky, co si hrají na honoraci. Jezdí sem jak na letní sídlo, párkrát týdně. Pendlují mezi Prahou a venkovem. K dětem pořídili "kočičku". Ta přece u domu musí být. Raplové z venkova...

Kocour se sám u zavřeného domu neuživí. Dostane sice vždy na pár dní obrovskou dávku krmení, ale jak sousedi odjedou, seběhnou se sem kočky z okolí a nejspíš i potkani. Pak tady pobíhá podvyživený kocour, co nemá k dispozici domov, teplo a žrádlo. Zato má blechy a klíšťata. Věčně nám sedí za okem a loudí o pomoc. Horor. Rád by se k nám nastěhoval. Jeho zázemí je o ničem.

A když dorazí sousedé a děti začnou řádit na zahradě, první co kocour udělá, opět zdrhne k nám. Na nějaké řvoucí děti není zvědavý. A samozřejmě, nekastrovaný, nevychovaný a totálně zanedbaný. Náš barák poničený kočkou, v zahradě kočičince, blechy a klíšťata a ještě tady bude vše smrdět močí.

Vidíme to jako týrání zvířete, co se odehrává přímo na naší zahradě a nemáme řešení. Kočku od "venkovanů" nechceme. Naše kočky byly vždy vychované a kastrované, chované v domácnosti. Vyháníme ho, ale to není řešení. Možná nahlásit "pana ředitele z Prahy" na policii za týrání zvířat a žádat město o řešení. Domluva je se sousedem nemožná. Má na to přece právo.

Všechny kočky tady zemřely na jedy proti myším. Možná přijde řešení rychle samo. Ale tenhle kocour zatím žije, bohužel. Jak postupovat? Policie, radnice, sociálka...? Sprej proti kočkám, jed do krmení, odvést ho autem a nechat ho pobíhat po dálnici? Jak zmizí, pořídí si sousedé nové koťátko. Stejně se z dospělou kočkou nemohou děti mazlit. Likvidace není řešení. Co se tady dá dělat?

Má to takovou pointu, po starém majiteli tady zůstalo asi 10 koček. S těmi si ten dům nový majitel koupil. Běžela přestavba, nikdo zde nebydlel, kočkám zabednili přístup do sena a nechali je přes zimu být na pospas osudu. Většina se rozprchla a pomřela. Venkov. Nikdo si cizí kočku nevezme. Zůstali dva odolní kocouři, které jsme nechávali dožít na naší zahradě. Jednoho roztrhal cizí kocour ve rvačce. Dávali jsme ho uspat za 500,-. Druhý dožil do seniorského věku a mj. zabil naší kastrovanou a pěstěnou kočku, co nás stála tisíce. Umíral pak na stařecké bolesti. Nechávali jsme ho nakonec uspat za 500,-.

No a pak si musí stejný majitel pořídit další kočičku pro děti o kterou se pečlivě stará.

kdyz rodina poridi zadonicimu diteti pejska nebo kocicku, musi byt pripravena v pripade, ze dite tahle "ziva hracka" omrzi, postarat se radne o zvire. To by melo hned od zacatku patrit rodine, ne jen vyhradne diteti "na zabaveni".

My jsme meli doma 2 kocky, kterym bylo 9 a 6 let kdyz se narodil starsi syn a o dalsi 3 roky vice, kdyz se narodil mladsi. Kluci byli tak od malicka zvykli jak se spravne zachazi s domacimi zviraty a kdyz starsi kocce bylo 19 let a posla, kluci si vyzadali kote.

Rekli jsme, ze pockame par mesicu na hlavni prazdniny, abychom meli vic casu, kote si rychle na nas zvyklo a kluci na nej. Kdyz k tomu doslo, kluci zmenili nazor a chteli kazdy sve vlastni kote.

Starsimu bylo tehdy 10 let, mladsimu skoro 7 a protoze byli na peci o kocky zvykli od mala, nebyl s tim zadny problem. Mezi nimi a kockami se vyvinuly opravdu vrele vztahy, ktere trvaly po cely zivot jejich kocek (19 let u jedne a 12 u druhe).

Poridit si zvire do rodiny predevsim vyzaduje smysl pro zodpovednost u rodicu a pestovany od malicka u deti. Zvire je clen rodiny, akorat ma 4 nohy.

Nemám rád kočkomily. Kočka není zvíře, ale živočich. Potřebuje svůj rajón a nakrmit. Jinak si žije svůj život parazita. Tady o nějaké odpovědnosti za zvíře nemůže být řeč. Podle mě špatný příklad.

Pes vyžaduje starostlivost podobně jako dítě. Teprve pak sázejte minusy.

(Kočky a miminka nejdou dohromady. Rodit děti do kočičí domácnosti mi přijde nechutné. A mimochodem, roky chováme kočky. Chováme, ne že je máme.)

Koukl mi na to zkušený taťka od tlupy dětí. Že prý to iDNES se svými výmysly pěkně přepískla. Řešit u kluka smysl pro zodpovědnost až v jeho 8 letech je kapku pozdě. Že mu to přijde jak z pokladnice neuvěřitelných příběhů.

Pokud je to skutečný příběh, tak rodiče naprosto selhali a ještě svoji ostudnou neschopnost tahají do novin? Soda.

No nevím, o hlouposti iDNES jsem přesvědčen a o vyvolávání nesmyslných diskusí v poradně se tady dohadujeme pravidelně. Každopádně, zjišťovat zodpovědnost u přelétavých zájmů dětí pomocí domácích mazlíčků mi přijde dost brutální.

Na vytvoření názoru si musíte někoho zvát?