Jeden znamej mi vypravel jak kdyz byl maly, tak po jidle si vsichni museli odnest talir od stalu a umyt ho. Rikal, ze ho nekdy neumyl tak jeho matka vytahla spinavy ltalir ze drezu a dala mu na to jidlo, rikal, ze pak ho pokazde vzdycky umyl

Jednoche a funkcni

Ja zase kdyz mela bordel ve skrince tak mati otevrela okno a vsechny veci vyhodila ven z okna, brecela jsem dve hodiny pak jsem sla posbirala a uklidila, takhle to udelala asi trikrat a pak uz jsem mela ve skrini poradek

Mlati deti dvermi? Vysadte je!!..... padesat kilometru od mesta uprostred lesa!

Decka jsou dneska oprskly, az to boli. Jednorozec mi pripomnel zkusenost kamaradky:

Matka: Jestli budes zlobit, poslu na tebe Polednici!

Ditko: Jestli budes vyhrozovat, poslu na tebe socialku.

Proč pořád "fígle" a "triky"? Není lepší brát vlastní dítě už od počátku jako někoho, kdo koneckonců má obdobné uvažování, emoce, nálady i "nenálady" jako já?

A není lepší ho vést k tomu, že každý doma jednoduše udělá to, co je nyní potřeba udělat a co dotyčný člověk v dané chvíli udělat MŮŽE (třeba na rozdíl od jiných, kteří momentálně mají na práci něco jiného, nebo si třeba zcela jednoduše v dané chvíli potřebují odpočinout), než ho "cepovat" striktně předepsaným (časovým i věcným) "soupisem" jeho osobních povinností?

Nikdy jsme dceři nevymezovali, že toto a toto je "její domácí povinnost"; vedli jsme ji k tomu, že když vidím "binec", jednoduše ho uklidím. Hnusí se mi zapatlaná kuchyňská linka? Umyju ji. Je odpadkový koš plný, příp. si všimnu, že poněkud páchne? Vynesu ho (nebo -- i to je možnost, požádám někoho jiného). Potřebuju "nutně" na zítra vyprat zrovna tyhle šaty, ale zbytek rodiny soudí, že prát zrovna dnes je zbytečné? Vyperu (a následně pověsím, příp. i vyžehlím) si je sama (plus k nim přihodím i další oblečení, které se pere na stejný program). Nemůžu se už dívat na ten zmatek v knihovně? Udělám v ní pořádek (nebo ne -- a pak se holt na ten zmatek budu muset dívat dál).

Prozatímní výsledek (dítěti je necelých 14 let) je ten, že když potomek vidí, že maminka ani tatínek zjevně nyní nemají kdy např. na úklid koupelny, uklidí ji samo, bez pobízení (a maminka či tatínek řeknou "díky, to jsi mi vážně moc pomohla"). Domácí práce jsou běžná součást běžného života, dělají se jaksi "mimochodem" (jako spousta jiných věcí), nejsou to žádná "otravná dramata" -- to je to, co se snažím děcku předat.

Funguje u Vás, nemusí fungovat jinde. Každé dítě je originál a cestu k jeho výchově si musí každý najít sám. A internet by neměl být tím hlavním poradcem.

Jsem si vzpomněla na scénu z Návštěvníků, kdy návštěvníci ze středověku odění do uniforem policie kráčeli ulicí moderního města a jakási neštastná matka je žádala: páni strážníci, můj syn nechce psát úkoly, pořád kouká na televizi, pojdte mu pohrozit. Oni nakráčeli do pokoje a oknem televizi vyhodili ven do bazénu.

Tak ty dveře jsou docela vtipný, jen se obavám, že to povede k podobným zasekům i ze strany puboše.

Jsou období, která je potřeba přežít s co nejmenšími ztrátami na životech.

Výchovné vysklívání dveří pro nějaké ty anarchisty s bolševickými noky.

https://youtu.be/Et5_GIHnvVE?t=2m38s

Každé dítě někdy zazlobí, ale pokud se dítě chová tak, jak jse popisováno, pravidelně, pak selhala výchova mnohem dřív a tato rádoby vtipná řešení asi těžko pomůžou.

Popelář! Naši by na to asi neměli čas, ale je to dobré...

Jinak nejsem fanynka takovýchhle malých naschválů. Děti mají víc času, nad nimi přemýšlet a vymýšlet je, takže musí zákonitě tuhle válku vyhrát.

Trefa, šikovné pro rodiny, kde se vede válka.

Tuším, že to končilo smrtí na lustru...

No jestli má třináctiletej kluk v domácnosti jedinej úkol, něco je špatně

Jo, vysadit dveře je fajn. Co mám dělat, když mi (naschvál?) tříská s dveřma u auta pokaždé když nastupuje i vystupuje?

Vysadit dveře u auta