Chápu, že škubánky někomu chutnají, pro mě jsou však odjakživa jednou z nejhorších "nočních můr", co se jídelníčku týče (spolu s koprovkou se na žebříčku mého osobního jídelního hororu dělí o první místo).
To ale není důležité. Důležitější (a pro mě poněkud alarmující) je podobnost tohoto článku s tím, co s ohledem na jídelníček psával protektorátní tisk (konkrétně např. List paní a dívek).
V kostce řečeno šlo o doporučování "hospodárných pokrmů" (např. jak zavařovat ovoce bez cukru a sladit kompot až při podávání, a to nejlépe jakousi náhražkou, ne cukrem, neb ten "stejně není zdravý; jak upéct bábovku bez vajec...); příp. tehdejší filmové týdeníky horující pro sběr "vysoce výživově hodnotných" kaštanů (přičemž tuto jejich vysokou výživovou hodnotu rozpoznali až moudří nacisté, zatímco za předchozích, nemoudrých, režimů, se jimi krmily ledat tak srnky či domácí zvířectvo). Také jsem slyšela o jednom horlivém českém kolaborantovi, jenž koncem války, kdy už ani ty brambory nebyly k dostání, pobíhal po městě v rajtkách a lepil po nárožích plakátky o jejich "škodlivosti".
Suma sumárum je to vše podle principu "z nouze ctnost". Mně osobně se tento princip dost oškliví. Nejsem bůhvíjak náročný strávník, natožpak "kulinární snob", když mám hlad, spokojeně si namažu chleba sádlem, a nazdar. Ale učiním tak proto, že MNĚ to chutná, že JÁ to tak chci. Ne proto, že mě někdo pobízí ke skromnosti.
A jen tak na okraj: První a třetí z uvedených receptů nepovažuji za "levné" ani "jednoduché" (už jen kvůli poměrně obsáhlému soupisu ingrediencí). Levné, bepracné a časově nenáročné je koupit kilo mrkve a podusit ji na másle; koupit kousek hovězího a udělat obyčejnou pečínku; nastrouhat pár brambor a udělat placky či bramborák; atp.
