No, to je mi "věda". Unavený, neodpočinutý, nevyspalý člověk zkrátka moc dobře "nefunguje" (ani vůči sobě, ani vůči okolí).
Jenže co s tím, když člověk, jenž si nechce dát vzít odpočinek, je permanentně a napříč historickými epochami označován za odsouzeníhodného parazita (viz např. stará lidová slovesnost -- např. "Adámku náš, copak děláš, děti jdou do školy, tys ještě v posteli...").
Jinak řečeno: Když ten, kdo není ochoten spolu s námi dřít jak vůl zapřažený do jha, dokud vyčerpáním nepadne, je hned "nějaký divný"; a když největší touhou "otroka" stále není osvobodit se z otroctví, ale uvrhnout do něj pokud možno všechny kolem, neboť "když já se nechám zotročovat, není můj největší nepřítel ten, kdo mě zotročuje, nýbrž ten, kdo se odmítá nechat zotročit (a tím se nade mě asi nějak vyvyšuje nebo co)".
Dlouhé roky jsem si odpírala spánek, spala sotva čtyři hodiny denně, byla věčně unavená, ale byla jsem "děsně užitečná", "ohromně schopná" atd. A pak jsem se v důsledku naprostého vyčerpání ukázkově složila (a další roky se z toho "sbírala", vlastně se z toho sbírám dodnes). Ne, děkuji, toto již nechci. Už nikdo a nic mě nedonutí odpírat si spánek; ať třeba kolem lítají hromy/blesky, svých osm hodin denně si už vzít nedám.
