Střídavá péče je zhovadilost, svému dítěti bych to nikdy neudělala. Raději bych brala svěření otci než tohle. Střídavkou se většinou ohánějí chlapi, kteří si honí ego, s jejich zájmem a péčí o dítě vůbec nesouvisí.

Můj manžel své děti nesmírně miluje a poslední, co by ho v soukromém životě napadlo, je honit si ego. Dětem se neuvěřitelně věnovat s takovou péčí, že předčí řadu matek. To vše beze slova nespokojenosti.

x

O kontakt s dětmi bojoval dva roky, které, zejména dětem, nenávratně utekly. Soudní spor (který on neinicioval) se táhne osm let.

x

Jsem ráda, že jste moudrá a v případě, když byste chtěli děti do péče oba, je svěříte otci.

No a když se evidentně rodiče po rozvodu na péči nedohodnou, tak o tom musí rozhodnout státní instituce (soud). Co ji na tom přijde divné? Ona se evidentně také nedohodla, protože střídavá se ji nelíbí, jen otci ji nejspíše také nedá, ale chce ji pro sebe. Tak o jaké dohodě mluví?

1. Neznám ji osobně, ale Jirešova je psychopatka. K exekuci dítěte se sahá v extrémních případech, když jeden rodič odpírá kontakt druhému. Kvůli toho byla i před trestním soudem.

2. Z toho co jsem četl tak dalších 20 států v USA zavádí střídavou péči.

3. Po rozvodu neexistuje ideální rozdělení péče o děti. Vždy by se měla hledat ta alternativa, která je nejlepší ze špatných. Odstřihnutí jednoho rodiče, nebo když jeden rodič nemá zájem (fakticky částečné osiření) je nejhorší možností.

4. Nekomunikace je průšvih vždycky. Ať už ti rodiče spolu žijou, nebo ať je dítě zbavené státem péče jednoho rodiče, na kterou má právo (výhradní péče jednoho rodiče), nebo při střídavé péči. Když není komunikace nefunguje to nikdy a ne pouze u střídavé péče.

S bodem tři jsem souhlasila, když jsem ho zažívala. Mým dětem "zmizel" táta a nesla jsem to stejně těžce jako oni.

Dneska soudím, že horší je roky trvající souboj rodičů a je jedno, kdo do něj koho zatahuje.

Paní Jirešová má v podstatě pravdu - péče o děti po rozvodu či rozchodu by skutečně měla probíhat dle dohody rodičů, ale to je ideální případ. Pokud se rodiče nedohodnou, musí to za ně někdo "rozlousknout", což ovšem ne vždy bývá ve prospěch dítěte... "Střídavka" by se podle mě měla udělovat pouze v případě souhlasu a dohody obou rodičů, protože když spolu vychází dobře, je naděje, že se shodnou ve výchově a tak. Obecně ale ze "střídavky" nadšená nejsem, dítě by mělo mít jedno zázemí, jeden domov a hlavně jistotu.

Kdybyste se rozváděla a otec vašich dětí by nesouhlasil se střídavkou a soud svěřil děti jemu, jak by vám asi bylo?

Paní, které museli dítě "odebrat" exekutoři?

Eh...

Kdyby byla schopná se s otcem dítěte domluvit, žádná instituce rozhodovat nemusela.

Kdesi na internetu jsem kdysi narazila na dílo „Zpověď bulvární hyeny aneb Jak jsem svlékl Anetu Langerovou a počal dítě s hvězdou Ordinace v růžové zahradě“, které napsal otec dítěte bulvární novinář Ondřej Höppner.

S tak hnusným chlapem, který je ochoten sepsat, zveřejnit a prodávat tak hnusnou věc o své bývalé ženě, matce své dcery, jejíž blaho mu tolik leží na srdci, se pravděpodobně rozumně domluvit nedá...

Zásahy státních institucí opravdu nejsou vždy zrovna příkladem citlivosti. Ale kdo by o dětech měl rozhodovat? Rodiče, kteří mezi sebou o něj bojují?! Jak se zrovna v tomhle dohodnou, když dítě je objektem boje a často i msty?

A která výchova je správná, když každý z rodičů akcentuje jiný pohled?!

Ano, měli by rozhodovat JEN rodiče, a to i za cenu vyhroceného sporu. On by totiž skončil dřív, než roky (v našem případě osmý rok) táhnoucí se spor podporovaný státem. A není z toho úniku.

Pocházím z rodiny, kde rozvod ještě nepřišel do módy. Nikdy se u nás nikdo nerozvedl, takže problémy se střídavkou nebo jinou formou péče u nás nikdy nikdo neřešil. Paní Jirešová je mi celkem buřt, ale mohu si dovolit luxus názoru s odstupem.

Střídavka - dle mého skromného názoru - musí být pro děti skutečně těžká pakárna. Naše dcera má problém s jakoukoli změnou režimu, ze dvou střídajících se domácností by se zvencla.

Nemám recept na to, jak to udělat, aby se případný rozchod rodičů dotknul dítěte co nejméně, asi jenom zdravý rozum. Domluva, vstřícnost, potlačení ega, běž si kdykoli, za kým chceš.

Mínus dávám za to "běž si kdykoliv, za kým chceš", Umíte si představit výsledek? Rodič si prostě bude přízeň dítěte "kupovat" úlitbami a rozmazlováním....

já myslím, že o osudu dítěte rozhodují instituce právě v okamžiku, kdy se rodiče nejsou schopni domluvit ne? takže jen poukazuje na to, že nebyla ochotna se s otcem dítěte jinak domluvit. nemůže vinu házet na soudy

anebo nebyl ochotný se domluvit otec dítěte, že?

Nevím, proč jsou u střídavky nastavena tak striktní pravidla, jakože rodič, který má zrovna 14 denní volno nesmí mít s dítětem v tomto období kontakt? Proč? Proč ho nemůže vyzvednout ze školy, odvézt na trénink apod., pokud má čas a pak ho "vrátit" tam, kde zrovna ten den spí? Někdo to tu minule psal, proč by otec, který dosud chodil s klukem na tréninky by to nemohl dělat i nadále? Ano, je to náročné, musíte komunikovat, musíte se domlouvat, ale ne přes soud - ale pouze rodiče, i když toho druhého byste nejraději už v životě neviděli, nesmíte se odstěhovat moc daleko od sebe, ale jde to - vlastní zkušenost a teď už i zpětná vazba od dospělých dětí! A na to paní Jirešová nepřišla za těch deset nebo kolik let se tu o ní už píše,... Pokud dohoda není možná, nelze střídavku nebo tzv. společnou péči aplikovat, to je pak na blázinec pro všechny.

Mne prijde, ze pani Jiresova se nijak dohadovat nechce. Ona chce dite stoprocentne pro sebe a smitec. Rika se, ze kde je vule, tam je cesta. Tady ta vule chybi, tak holt maji stridavku soudem narizenou v podobe, v jake ji maji. Ale je pravda, ze pani Jiresovou a tuhle kauzu kolem ditete znam jen asi ze 3 clanku tady na One. Mozna se mylim, ale proste to tak pusobi.

Někdo rozhodnout musí a ten někdo je v civilizované společnosti soud. Paní Jirešová by si měla uvědomit, že její exmanžel mámstejná práva, jako ona. A to, že úřady nerozhodují s ohledem na zájem dítěte je hloupost. Naopak, zájem dítěte je to nejdůležitější, podle čeho soudy rozhodují. Dokonce jim to nakazuje zákon! Troufám si říci, že v 99% případů je rozhodnutí správné. Uvědomuje si paní, že v zájmu dítěte může být stýkat se s oběma rodiči, protože je má rádo. Dítě nemůže za to, že rodiče se rozejdou, nebo se spolu nedokáží domluvit. Má však právo na to, aby mělo rovnocenný vztah s mámou i tátou. Jirešová se chabě snaží zneužít toho, že je mediálně známá osobnost. Je to trapné.