Já osobně s tímto souhlasím. Důvod je jednoduchý, já sám jsem se nikdy do školy nepřipravoval, do testů jsem psal to, co jsem si pamatoval z hodiny a žádné následky to na mně nezanechalo. To bude možná způsobeno i tím, že mi nikdy nešlo o výsledky a v každém předmětu mi stačila známka, abych vubec prošel, tedy 4 (nejhorší známka byla vždy 3). Problém nastává teď na střední... I tam to ale jde zvládnout touto metodou na průměr 4,44 z jednoho předmětu (toho odborného) ve druhém pololetí, zbytek opět nejhůře za 3. Kdyby to někoho zajímalo, tak jsem právě ve 3. ročníku oboru elektro (dle názoru učitelů druhý nejtěžší obor na škole, hned po technickém lyceu).

domácí úkol by se měl nazývat domácím cvičením, dítě by si doma mělo zadané věci procvičovat samo..za rodiči jít jen v případě, že tomu nerozumí nebo to nechápe. Učitel by měl ocenit přístup k domácímu cvičení a vyvinutou aktivitu....ne že bude hodnotit rodiče...

Na prvním stupni se učí nejzákladnější základy, na kterých se dále staví. Je potřeba je vhodnou formou procvičovat i doma.

Ale neházela bych všechno na školu. Jako rodič mám za budoucnost dítěte zodpovědnost a mám tedy mít o jeho vzdělání a prospěch zájem.

Chápu na druhou stranu, že pro rodiče je to bez domácích úkolů jednodušší - oni sami se tomu nemusí věnovat a navíc na ně "nepraskne", že mají sami horší znalosti než děti školou povinné a nejsou schopni se chytit ani po krátkém opáčku.

Teď mě pobavil Moravec v TV debatě se studenty pojmem, že je český student "průtokový ohřívač informací".

Studenti si stěžovali, že škola neumí nic jiného než je zahlcovat kvantem informací, co si mají našrotit a předvést při zkoušce. Pak vše rychle zapomínají a vytěsňují další dávkou zbytečností.

Že se nerozlišuje podstatné od nepodstatného. Že se neřeší aplikace podstatných faktů. Na to škola už nemá kapacitu. Jde jen o biflování.

Končilo to názorem, že je česká škola takto nastavena a není to dobře.

Co si pamatuji, zlepšovalo se to od ZŠ, přes SŠ po VŠ. Biflování ubývalo a začaly být zajímavé výsledky. Jako že musí být na čem stavět. Ostatně, o tom jsou historicky akademické tituly. Bakalář je někdo, kdo smí vstoupit do akademické debaty. Před tím nemá jeho názor smysl. Logicky, studenti SŠ nemají právo na názor.

Ale prdlajs. Úroveň vzdělání klesá. Mám učitele (od ZŠ po VŠ) mezi kamarády/v přízni a vesměs se shodují na tom, že nároky a úroveň jsou žalostné. Všichni to házejí na předchozí stupeň a současně dodávají, že rodiče nadávají, že je toho na jejich puclíčky moc.

Nikde mě nikdo na ZŠ neučil jak se učit. Domácí úkoly byl jen za trest. Lopotná šikana o ničem. Výsledky nikde.

Mladá mi ukázala jak na to šli na gymplu. Na všechno mnemotechnické pomůcky. Cesta jak se něco rychle naučit, převést si to do snadno zapamatovatelné formy. Koukal jsem jak vejr.

Minulý rok jsem měl studenta - 8 let, 3. třída, rodiče cizinci (Rusové). Po prvních třídních schůzkách byla maminka v šoku, protože rodiče si odhlasovali, že nechtějí, aby děti dostávaly domácí úkoly. Paní učitelka se jim snažila vysvětlit, že děti čekají vyjmenovaná slova a násobilka, rodiče trvali na svém.

V té třídě propadly tři české děti (ne ze sociálně slabých rodin) z češtiny!

A nebyla to spíš chyba výuky nez absence domácích úloh?

Já bych řekl, že smyslem úkolu je spíš učení k sebedisciplíně, připravit se na další den, nežít jen v přítomnosti. Ale musí ty úkoly míst smysl a musí být pro to dítě hmatatelný přínos, že mělo smysl ten úkol dělat.

Ani ne sebedisciplína, ale upevňování znalostí.

Mě by se jen líbilo víc kreativních úkolů - tedy aspoň za mě to bylo jen opisování slovíček (angličtina), počítání a občas nějaká ta vyplňovačka do češtiny. Na žádný jiný úkoly (kromě biflování na zkoušení) si nepamatuju.

Ja ukoly vitam, protoze sde aspon dozvim, co zrovna ve skole probiraji. Protoze systematicka odpoved na otazku "Co jste dneska delali ?" je "Nic".

Vsude stejny, jeste bych doplnil "co bylo k obedu?" A odpoved "uz nevim..." ;-)