Prvního syna jsem rodila akutním císařem protože měl dvakrát omotaný pupečník kolem krku a dusil se. Po porodu byl resuscitován a jsem za tu akutní sekci vděčná, zachránila mu život. Ale nejsem vůbec zastánkyní císařských řezů na přání. Strašně jsem si to pak vyčítala, že jsem jako matka selhala. I když jsem věděla, že to bylo z důvodu komplikací na straně miminka, tak jsem to brala jako vlastní selhání. Že jsem ho nedokázala porodit. Druhou dceru jsem se dva roky na to rozhodla porodit přirozeně, i když jsem si tentokrát mohla už císařský řez "zvolit". Lékaři mne tenkrát upozornili na možné komplikace přirozeného porodu po sekci a musím říct, že to v jejich očích bylo půl na půl. Jeden lékař doporučoval sekci, druhý přirozený porod s tím, že se to může vždy případně dokončit akutní sekcí. U porodu byli tedy přítomni dva lékaři. Druhý porod byl ale superrychlý, možná až překotný - půl hodiny po příjezdu do porodnice byla dcerka na světě. Až třetí porod za další dva roky jsem si mohla naplno užít a cítila u něj až takové souznění s dcerkou přicházející na svět, že se to nedá ani popsat. O to bych se v případě císařského řezu určitě připravila.
