Svoji matku by si měl každý z partnerů srovnat sám. Nemyslím tím zadupat do země, ale prodiskutovat do té míry, aby se probraly všechny pohledy.
Já pamatuji několik situací, kdy došlo k masivnímu rovnání, o děti šlo ale minimálně, Argumenty mé matky jsem vyslechl, někdy i akceptoval, ale zásadní postoj byl, že mou dospělostí byla výchova ukončena a ona se teď může dívat, co udělala. Pokud jí to nestačilo, tak jsem měl dost argumentů o tom co se jí zrovna nepodařilo nebo jaké dělala chyby. Dospělý člověk má právo vytvářet svůj model rodiny a vyhýbat se tomu, co mu odmalička vadilo.
Dnes jsem už v jiné roli a vnuci a vnučka nám jsou spíš nabízeni, než že by nám někdo bránil je vídat. Nevypadá to, že by některý z rodičů nechtěl, ale naopak. Mají čas pro sebe a děti mají změnu. Rodiče musí přijmout, že babička děti rozmazluje a i ode mě dostanou v rozumné míře vše, co chtějí. Někdy se jim od nás nechce, ale většinou rodiče radostně vítají. Nikdy jsme si ovšem nevynucovali, abychom děti měli.
Vztahy v rodině, dle článku, jsou značně poškozené. Chybí sice vyjádření babičky, ale tuším, že by měla dost argumentů v její prospěch. Ona musí pochopit, že mladší než dvouleté dítě bez rodičů nemůže být přes noc a že hlavní slovo má rodič, otec dětí, že musí občas porovnat obě nejvýznamnější ženy svého života, když o něj bojují, matka dětí, že jí pomoc tchyně může být i příjemná a pro ni zajímavá. Dohromady by měli společně skončit u nějakého moderátora, který jim všem vysvětlí, jak se k sobě mají chovat 
