Důležité je si uvědomit, že každý člověk, tudíž i dítě, JE originál. Že vývoj může být o dost rozdílný, na každého platí něco jiného..

Máme 2 a čtvrt roku a zatím žádná sláva, ale myslím, že ani propadák. Už zvládá podmět přísudek a občas ně co k tomu jako třeba "Kde je mami? atp. Někteří to přisuzují tomu, že začínám s "výukou" angličtiny v podobě pouštění různých anglických pohádek pro děti a občas s ním v angličtině taky mluvím. Občas dochází k zajímavým situacím, že když mluvíme česky tak umí prostě jedinou barvu Bílá. A všechno je bílé. Už skoro rok a nejde nám to odnaučit. Po treningu občas řekl jinou barvu, ale druhý den zase jen bílá. Zato v angličtině už používá asi 4 barvy úplně v pohodě a přesně.

Ono stačí s dítětem mluvit jako se sobě rovným a vyhýbat se klišé jako "na to jsi ještě malý" apod. Toto má výrazný vliv na jeho vyjadřovací schopnosti. Šišlání a zdrobňování neřeším - to je tragédie.

A věřte, že ani to nemusí stačit. Máme 4 děti. Vyrůstají v naprosto totožném prostředí a zatímco některé mluví od dvou let ve větách, některé nemluvily ani ve třech letech a logopedii jsme se nevyhnuli.

Tak to máme taky starost,

máme vnučku, za 3 měsíce jí budou 3 roky a s výslovností slov se tedy neustále zlepšuje,ale stále nemluví ve větách,maximálně řekne 2 slova a to ještě s pomlkou:

pán pacuje, auto jede atd.

Všechny ostatní děti a vnoučata muvily všechny až předčasně dobře,zase s nimi nebyla taková legrace.

Neter zacala mluvit ve trech letech, ze dne na den ve vetach. Predtim umela par slov a jeste mizerne.

Někdy děti kolem tří let nemluví, protože zkrátka necítí potřebu. Stačí ukázat, zahekat, a rodiče hned udělají, přinesou, co chtějí. Může pomoct školička, kde, pokud něco po pančelkách chtějí, musejí se nějak smysluplně vyjádřit, anebo prostě dostanou chuť "pokecat" s dětmi, které už mluví. Známých holčička ve třech letech prakticky nemluvila, pak jeli k moři, a po návratu mluvila ze dne na den ve větách, aby mohla prarodičům vyprávět zážitky. A další známý byl němý do pěti let, na výletě se chtěl s rodiči svézt na loďce, takže "hu hu he he", matka ztratila trpělivost, a že dokavaď to neřekne, nic nebude. A na to hošík: "Chci jít na lodičku!". A bylo.

Jo ja jsem rozvijela a rozvijela a ted se doma nedostanu ke slovu

Hlavně se taky neznepokojovat tou tabulkou v článku - rozhodně ne všechny děti se "do 2 let" (tj. mezi prvními a druhými narozeninami) ptaji "Co to je?" a rozhodně ne všechny děti "do 3 let" ( tj. mezi druhymi a třetími narozeninami) ptají "proč tohle a proč támhleto". Prostě některé začnou později a žádnou vadu nemají.

Hlavně ty děti nestresovat a pořád nekritizovat. Děti se potom stávají stydlivými až zakřiknutými a nechtějí říci raději nic než by udělaly chybu. Přitom dělat chyby je normální a to že dítě ve čtyřech letech neřekne ř nebo r neznamená vůbec nic

Paní Dítětová, Vy byste si měla něco přečíst o normálním vývoji řeči u dětí, jinak byste totiž věděla že je zcela normální když čtyřleté dítě ještě ne vždy správně vysloví ř a že je dobré dítě tohle učit hrou a nikoli neustálou kritikou

opominou-li se tím zabývat, dítě poškodí. Vzniklý handicap bude dítě v budoucnu velmi obtížně kompenzovat

Tyhle vety by mely byt trestne Neni potreba se tim nejak zvlast "zabyvat", naopak, staci normalne s ditetem byt v beznem zivote.

Samozrejme nemluvim o detech, ktere opravdu nakonec maji nejakou objektivni vadu...ale to sledovani deti podle tabulek, aby teda uz...kdyz uz mu je... Brrrr

Zajimalo by mne, jak zjistíte u nemluviciho dítěte, že má nějakou vadu, když se tím nebudete zabývat? Servisní knížka k němu většinou není

"Zapomeňte na šišlání..."

Zvláštní, na všechny naše děti jsme šišlali a žádný negativní dopad to na ně nemělo. Jejich mluvu pak pedagogové oceňovali jako jednu z nejlepších.

Nejdůležitější je dětem věnovat čas, povídat si s nimi, zpívat jim. Šišlání v útlém věku jim fakt neublíží.

Mozna ne, ale je trapne. :)