Jóga je zdraví nebezpečná
Obávám se, že to ve vztahu ke zdraví, najmě tomu duševnímu, platí i pro techniky, jež Erika Hájková neprávem ztotožňuje s meditací. Existuje nespočet svědectví osob, praktikujících jógu, o vážných duševních útrapách, úzkostech až děsech, zažívaných v souvislosti se změněnými stavy vědomí, vyvolanými užíváním příslušných dýchacích technik.
Mistři jógy o tomto nebezpečí vědí, proto své dosud nezkušené klienty varují před přílišnou horlivostí a spěchem při jejich užívání. Plodem těchto technik kontroly dechu je dosažení změněného stavu vědomí, v němž ztrácíme kontrolu nad vlastní intelektuální činností a tedy i duchovní bdělost. Takový stav je ideálním polem pro působení mimolidských sil, jež nazýváme, nejsme-li zrovna ateisté či stoupenci New Age, démony.
Filosofii jógy označují mnozí její analytici – a právem - jako filosofii nicoty. Život je utrpením a utrpení je zlo. Ergo, život je zlem. Vlastní já je iluzí, ve skutečnosti splývá s bráhman, se všeobjímajícím „božstvím“, v němž není rozdílu mezi Stvořitelem a tvorem. Podíváme-li se na to z jakéhokoli úhlu, smyslem lidského života, ať už si to laičtí sympatizanti jógy uvědomují nebo ne, je jeho zmaření, anihilace lidské osoby a její jedinečnosti. Jak propastný je to rozdíl od přesvědčení křesťana, že cílem osobního života je žít jej plně a věčně v přítomnosti Boží.
