Ono vůbec Japonsko je tak něco JINYHO, ze se to tezko chape v nasich koncinach. Btw, co me prekvapilo zdaleka nejvic, když jsem tam byl, cca pred deseti lety, tak NAPROSTY BRAJGL v ulicích (město Narita, ostrov s letistem). Vysoka trava, poloprazdne domy, elektricke draty v silenych propletencích provesenych par metru nad hlavou, stara vyhozena kola (typ "Ukrajina", zadny BMX) zarostla (!) do travy, všude odpadky volne na polorozpadlých chodnicich, no strasny. V Tokiu se nasledne nedomluvite anglicky a v metru se tezko dohledate JAKEKOLIV cedule, která je psana latinkou.. Inu.. jiny kraj, jiny mrav..

Nejlepší outfit měl Paroubek na zahradě.

Inu, fotogalerie rozhodně pobavila... při jejím prohlížení jsem si vzpomněl na Povídání o pejskovi a kočičce; konkrétně na příběh "Jak pekli dort"

Nožky ukazují Japonky rády, ale ramínka a hluboký výstřihy nee.

Na nich je to moc hezké.

Viděl jsem film, kde je mladá dámská obsluha restarací stylizovaná do tématu restarace. Třeba kočičky, houby, Star wars atd. I jídlo je takto vzhledově upraveno. Jsou to hračičkáři.

Nic moc, často u nás potkám daleko bláznivější postavičky.