Po přečtení Vašeho článu, jsem si znovu prožila naši vlastní zkušenost od prvotního šoku, popření skutečnosti až k hledání zázraku. Náš mladší syn do čtyř let vůbec nemluvil, nejedl a věnoval se výhradně svým zájmům. Také jsme také navštívlili MUDr. Janu Smidtovou, která synovi během necelých dvou hodin pouhého pozorování stanovila diagnózu středně těžkého mentálního postižení a nízkofunkčního autismu. Jediné co nám doporučila, byla žádost o průkaz ZTP. Zaplatili jsme tři tisíce za vyšetření a byl konec. ŠOK! Když jsem chtěla, aby nám o problému řekla více, musela jsem si objednat za 14dní samostanou konzultaci za tisíc Kč. Následovalo období zmatků, zoufání a desítky hodin na interneru. V dobré víře, že synovi pomůžeme, seznámili jsme s vyšetřením MŠ. Bohužel v zápětí přišlo doporučení ukončit docházku, protože prý nejsou zařízeni na postižené dítě. Prostě boj na všech frontách. Asi po půl roce na nás přišla řada v Aple, kde se hned po první návště nad diagnózou podivili. Po několika vyšetřeních nám doporučili obrátit se na Foniatrickou kliniku v Žitné. Zde byl syn zařazen do denního stacionáře s diagnózou ADHD a vývojové disfázie. Po čtyřech letech společné intenzivní práce, začal nejen mluvit, logicky formulovat myšlenky, ale nastala i významná změna v jeho chování. Nekonečné díky patří všem lékařům, pedagogům a především Mgr. Mrkvičkové. Díky, dnes za puberťáka s výborným prospěchem, co zvládá kolektivní sport i klavír.
Moc držím palce Vám i všem rodičům se stejným problémem. Přeju hodně trpělivosti a radosti i z malých krůčků, protože i ty mohou znamenat veliký pokrok.
