V naší xenofobní zaostalé společnosti se akceptace paraplegiků okolím dostavuje pomalu a v podstatě až v současné době. Před tím tady vládla ruská kultura křupanů. Je vcelku běžné, že se člověk s postižením cítí sociálně vyloučen, nekomunikuje s okolím a řeší si sebevraždu. Stačí trocha arogance a bezohlednosti u lidí, s kterými se komunikovat musí a je vymalováno. Vsadil bych se, že třeba proto byl konec Brodského takový, jaký byl.

Já si tím prošel v rodině a sleduji to tak 10 let a situace se pomalu obrací k lepšímu. Už můžete k lékaři a ten tuší jak se chovat, už můžete do veřejných budov, do obchodů, na chodník. Začíná fungovat bezbariérová MHD. Lze uvažovat normální život a práci na vozíku... Nechtěl bych vozík zkoušet v roce 1980, kdy to byla pro lidi na vozíku u nás totální životní konečná. Brutus.

A pak máte v takové bezcitné společnosti rozdávat city a úsměvy a tvářit se, že je jako vše "v pohodě"?

A co spolupráce s Marianem Vargou a Collegiem? Proč se nemluví o Krajině Mášmarád a dalších věcech z tohoto období? Asi proto, že to není mainstream...

Není pravda, že jsem byla mimo.

Od roku 2003 dodnes jsem nahrála dvě písničky a poskytla jeden telefonický rozhovor (!) a jeden rozhovor do rádia...

kdyby zatla zuby,nemusela ze světa showbyznysu zmizet a pomalu upadat v zapomění... hlas jí zůstla, že neposlouchaly nohy-no bože,nebyla první ani poslední....chtělo to jen méně se litovat a pracovat na sobě.... lidi ji měli rádi,fandili jí,podpořili by ji...takhle se bůhví po kolikáté pokouší vrátit a vždycky selže...a pokaždé se na něco vymluví.....

a nebylo to jen Koloseum, měla Vyznanie, Kalendár,Chlapsi sú v pasci...spoustu písniček,co je nikdy nezapomeneme...

Ježišmarjá, to jsou hraběcí rady na pár facek, fakt.

Zaprvé, třeba se jí prostě nechtělo - což je čistě její věc.

Zadruhé, z nějakých těch náznaků to vypadá, že se paní Gombitová nějak dost výrazně psychicky rozklížila a to fakt není rýmička, ty rady typu "víc na sobě pracovat" jsou na pár facek.

Škoda ztracené duše a talentu. Izolace nesmyslná, často jsem na ni vzpomínala, na její Koloseum,stokrát škoda, že nepřekročila stín postižení a nervala se jako třeba Jan Potměšil...

Ta posledni fotka byla pecka!

Pamatuji si jak mě Marika a hlavně její Koloseum fascinoval. Byl to parádní nářez. A ty jí výšky hlasu a čistota hlasu, jsem žasl

Marika je úžasná žena, už od dětství moje tajná láska.

teď už není tajná