Diskuze

Rodinná poradna: Mám vzít děti na pohřeb svého bratra?

Zemřel mi bratr a je to pro mě moc těžké. Co mohu udělat pro to, aby moje děti moc netrpěly mým zármutkem? Čtenářka Marina napsala dotaz do rodinné poradny.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Docela zvrácená doba - nechápu, jak se někdo může ptát na takovou triviální věc a jak na to může jakási krizová intervenistka vůbec odpovídat. Tyhle biomatky jsou už snad schopné se těchhle pseudoodborníků ptát na takové ptákoviny, zda není nebezpečné a stresující vykládat dětem, že dárky nosí Ježíšek.....

0 0
možnosti
Foto

Kdyz mi bylo asi 8, umrel mi na zacatku prazdnin dedecek, ktereho jsem zboznovala. Rodina nejen, ze me nevzala na pohreb, ale o jeho smrti mi rekla az na zacatku skolniho roku, pry aby mi nekazili pobyt na taborech. To bylo traumatizujici a to nedokazu vstrebat ani dnes, po 22 letech.

0 0
možnosti

Když zemřel můj tatínek, tak mým dětem bylo 4 a 6 let. A moje maminka si výslovně nepřála, aby šli na pohřeb, nechtěla je tímto stresovat. Je to samozřejmě věcí názoru, , neshodli jsme se na tom ani s manželkou, ale myslím, že maminka udělala dobře.

Malé děti myslím na pohřeb nepatří.

0 0
možnosti

Chodily jsme jako děti na pohřby, na svatby na následné hostiny, prostě život. Nechápu proč by se děti měly nějak v tomto směru ochraňovat, co tě nezabije, to tě posílí a je potřeba, aby děti věděly co k životu patří a nežily ve umělém světě. Ten pravý je pak semele nepřipravené.

3 0
možnosti

Taktak!!! Můj názor j stejný... Moje děti byly na všech pohřbech v rodině, syn poprvé ve čtyřech měsících, dcera v roce... Naposledy minulý měsíc ve 3 a 6 letech na pohřbu tety,která zemřela velmi mladá... Pohřeb byl velmi emitivní a dětem bylo vše vysvětleno, netrpí žádným traumatem, občas se na tetu zeptají... To je život!!

1 0
možnosti

Klasický pohřeb je vhodný i pro děti, naučí se o koloběhu života, že se s mrtvým rozloučíme, popláčeme si, a pak při smuteční hostině se znova rozveselíme.

Ale v krematoriu, jak zajíždí ta rakev, je to horor i pro dospělé, nejen pro děti.

4 0
možnosti

Jenže.

To je židovský klasický pohřeb a jejich hroby jsou nedotknutelné.

Ale křesťanský - vymisťování hrobů,.... a to memluvím o tom co tu bude za 100 let, o Muslimech a co bude s vašimi kostmi.

Pohřeb v krematoriu má jen ten problém že je nedotažený - zjede rakev, ale pak mrtvý je zpopelněn klidně až za X týdnů a na hřbitov do urnového hrobu nebo kolumbaria ho umístí řemeslníci.

Kdyby nebyla tak velká prodleva a následoval po týdnu i obřad ukládání urny, bylo by to stejné, a, viz historie a hanobení hrobů atd, žehem dnes i lepší.

0 0
možnosti

Zajímavé, jak jsou někteří diskutující přesvědčení, že pohřeb je jediná možnost, jak se se zemřelým rozloučit a že díte, které se obřadu nezúčastní, bude neuvěřitelně ochuzeno a traumatizováno. Evidentně si nevšimli, že se zemřelý obvykle ani nezúčastní. Pokud rozloučení nestihnete před smrtí, tak pak už je to vždy jen jako. Ať už v kostele, na hřbitově položením květiny nebo doma při svíčce. Je padlé na hlavu prosazovat pohřeb jako jediné správné řešení.

8 1
možnosti

J51a16n 89H72r10u35z76a

25. 11. 2016 15:46

Tříleté dítě si už ukládá vzpomínky do dlouhodobé paměti. Proto bych se přimlouval za účast i u toho mladšího. Jak zde již bylo vysloveno, pohřeb je součástí našich životů stejně jako děti. Chránit je před realitou života není moudré a odpírat poslední rozloučení s člověkem blízkým přímo hloupé.

3 1
možnosti

Mozna to bude znit prilis krute nebo ignorantsky, ale podle meho stejne jako k vire neni potreba cirkve a knezi ve zlatych vysivkach, neni nutne potreba k rozlouceni se zesnulym ucast na pohrbu. A to plati pro trilete dite i pro dospeleho. Prosim, aby ti, kdo se nad mym nazorem podivi a budou mi chtit nadavat, vzali v potaz to, ze jsem tezkym introvertem a radu udalosti (radostnych i smutnych) prozivam radeji v intimnejsim soukromi nez ve velke spolecnosti.

7 4
možnosti

J59a54n 72M76a58l15ý

25. 11. 2016 15:13

Mám zkušenost, že pohřby v kostele nejsou stresující událostí. Právě proto, že pro věřící není smrt a pohřeb tečkou, není z církevního pohřbu cítit nějaká beznaděj, ale spíš naděje. Jinak si dost dobře pamatuju na pohřeb mého dědečka, když mi byly čtyři roky, a nejsou to žádné negativní vzpomínky.

7 0
možnosti

V kostele nevím nikdy jsem to nezažila. V krematoriu ano. A ten okamžik, kdy rakev s někým blízkým mizí...už to nechci zažít znovu. V naší rodině se prostě loučíme bez obřadu a myslím, že nikomu to nechybí.

2 0
možnosti

Když mi umřela babička, tak mi bylo 6 a něco. Pamatuji se, jak těžko jsem se vyrovnávala s tím, že už není a když už jsem to alespoň trochu začala vstřebávat, tak mě dorazil pohřeb a to jsem nikdy nebyla křehká květinka, ani jako dítě. Byl to první pohřeb, na kterém jsem byla a nejhorší moment byl, když zajela rakev kamsi dozadu, zatáhl se závěs a byl konec. Takže já bych takto malé děti na pohřeb nebrala.

7 0
možnosti

Zde z mé strany nepatřilo plus, ale ani mínus. Spíše jsem chtěla zareagovat a doporučit rady paní terapeutky. Děti mohou jít na pohřeb, zvlášť když se jim to vysvětlí. Smrt a pohřeb je něco, co patří k životu a nevím, proč by se tomu měl člověk vyhýbat. Pohřeb se má odehrávat v kostele. Tím spíše. Nic nekončí smrtí, pokud má člověk víru.V:-)

1 2
možnosti

Když mi bylo asi 11, tak mi umřel děda, kterého jsem měla moc ráda. A musím říct, že do dneška jsem zcela neodpustila rodičům, že mě na pohřeb nevzali. Na následném rodinném posezení jsem už sice byla, ale i tak si myslím, že jsem se s jeho smrtí zcela nevyrovnala dodnes. Nemůžu samozřejmě říct, že to je kvůli neúčasti na pohřbu samotném nebo jeho náhlým odchodem, ale už kvůli této zkušenosti vím, že se o smrti příbuzného s dětmi má určitě mluvit, vždyť je to součást života a pak by jí mohly vnímat mnohem hůř.

19 0
možnosti

Ja si v 6 letech "vydupala" ucast na pohrbu prababicky, jsem za to rada a kdyz jsem o tom pozdeji mluvila s mamou, tak uznala, ze je dobre, ze se nechala na posledni chvili ukecat a vzali me s sebou.

0 0
možnosti