Když si vzpomenu, jak blbě mi bylo, když jsem po třicítce dostala neštovice - opravdu ve stavu neschopná vstát z postele a neschopná se najíst - tak bych autora článku a zejména věty "V každé fázi léčby je nezbytná pohybová aktivita" opravdu s chutí nakopala tam, kde záda ztrácejí slušné jméno. Píšete bludy!

Ještě dodám, že půl roku poté jsem měla skóre 2 tisíce km na inlajnech. Ne, lenoch fakt nejsem. Ale pevně si stojím za tím, že pohybová aktivita v určitých stavech fakt fyzicky nejde.

Vážená paní Němečková, všechny naše články jsou pečlivě konzultovány s odborníky, tento s MUDr. Kamilem Bezděkem. Do bludů se zde opravdu nepouštíme, proti tomuto slovu se tedy zásadně ohrazuji! V textu píšeme, že lékaři doporučují fyzickou aktivitu úměrnou stavu pacienta. Zdravotní procházka, byť jen na druhý konec nemocniční chodby, nebo lehké točení nohou na rotopedu, rozhodně nejsou maraton - a věřte, že vás do nich budou nutit už pár dní po operaci, například. To, že frajeři jsou všichni, kteří zdrhnou zubaté z lopaty a ještě skvěle sportují, už komentovat vůbec nepotřeba.

Chápu to tak, že pohybová aktivita úměrná zdravotnímu stavu může být i menší, proto se zmiňuje elektrostimulace, ale samozřejmě zde může být pokrok třeba když se pacient posadí v posteli, či třeba aspoň zvedne nohu či ruku apod. Proto s článkem i tímto vysvětlením naprosto souhlasím.