Tak myslím že zlaté pravidlo je že půjčovat by člověk měl jen ty peníze, bez kterých se dlouhodobě obejde........... pak totiž až tak nebolí když náhodou druhá strana nechce nebo nemůže splácet. Druhá zcela elementární věc je nějakou formou sepsat papír potvrzující existenci dluhu, například smlouvu o výpůjčce.........to není otázka nedůvěry, ale třeba kdyby se ti dva dlužníci zabili při dopravní nehodě tak pak když tihle nemají papír by se už svýh peněz v rámci dědcického řízení nikdy zpět nedomohli, prostě to že mu věříte je jedna věc, ale pokud on má v úmyslu vám peníze vrátit tak by neměl být přeci problém, aby podepsal že si něco půjčil........no ale holt se tímhle neřídili a život jim to omlátitl o čuňu.podle mého názoru je potřeba aby nějak zísali potvrzení od bratra že dluh existuje. Zkusila bych jim třeba napsat maila slušný nekonfliktní .cílem by nebylo bráhu vystrašit ale naopak v mailu zareagovat tak aby bylo zjevné že o dluhu ví.....v podstatě si tak připravit podklad pro právníky a pro soud, pokud by na ně někdy došlo. Taky bych se poradila s právníkem, jak se dá taková situace řešit když není smlouva, pořád ještě existuje určitě nějaký status závazné ústní dohody, tak že možná i s tímhle by právník uměl nakládat. Druhá věc je jestli manžel vůbec je ochotný jít a za ty peníze bojovat, když je to jeho malej brašulínek, a nebo jestli raději vše hrdě polkne a dál bude klopit hlavu. Další věc je že to manželka staví že je to celé manželovo vina ale jak sama říká jsou to i její peníze a vůberc nebyl důvod aby mlčela a netrvala na smluvě, vždyť si to mohli sepsat i rukou jen na kus papíru, přijde mi že oba se ažv moc bojí toho co by tomu kdo řekl kdyby náhodou taky řekli ne a nedělali to co chtějí ostatní.....
