Je jedno, jestli jsou dvojčata jedno nebo dvouvaječná. Prostě všechna k sobě mají velkou citovou vazbu, dalo by se říct i závislost jedno na druhém. Mám 2vaj.dvojčata - dcery - ve věku 25 let a vidím to dodnes. Myslím, že by paní neměla bránit přání holčiček chodit stejně oblékané, zejména proto, že jim to v raném dětství odpírala. Nezáleží na tom, jak jsou děti oblékané, ono si každé tu svoji osobnost v pravou chvíli prosadí i tak.

Moje dcery si např.kupovaly stejná trika, akorát jedna bílé a druhá černé, a to i ve věku 18 let. a starší. Rozhodně jsou ale každá jiné povahy, jiných názorů atd. Nejsou stejné, pouze měly tu touhu se aspoň podobně oblékat, a to i v dospělosti.

No jo. Jenze jednovajecna dvojcata vlastne JSOU dva klony jedne osoby...

Nejsem odbornik na dvojcata ani psycholog, ale nekolik jednovajcnych jsem (jako kazdy clovek) poznal a vetsinou to opravdu bylo tak, ze byla jedno na druhe TAK STRASNE vazana, ze to az desilo. Poznal jsem dvojcata (dospele zeny ve veku pres 30 let), ktera delala ve stejne praci, bydlela ve stejnem dome, travila spolu dovolene, veskery volny cas...

Jestli by nebylo lepsi smirit se s tim a akceptovat skutecnost, ze to svym zpusobem opravdu je jeden clovek ve dvou telech.

Jednou jsem viděl dvojčata holky (cca 20 leté doslova klony do puntíku stejně oblečené) jak se vedly za ruku s jedním klukem.

Spolužák měl otce - dvojče a říkal, že jen podle úsměvu pozná zda před ním stojí jeho otec nebo strýc.

V zaměstnání máme dvojčata - muže stejného vzdělání, oboru a oba dělají v jednom kanclu.

Takže tu matku, byť fiktivní tak nějak chápu. Nechce mít jednu dceru ve dvou tělech.

Jenže život dětí není majetkem rodičů. Co matka nechce, je v tomto případě trochu vedlejší. A my měli ve třídě jednovaječná dvoujčata, která si lezla na nervy. Jeden nadával vtipně druhému ve stejném účesu a oblečení:" Podívej se na sebe vole, jak vypadáš!!!" X-D Celá třída padla smmíchy. Pokud jsou tak dvojčata šťastná, a chtějí být spolu, je naprosto vedlejší, jaké to připadá "nám". Ochudili bychom je o jejich přání a spokojenost jen pro náš neopodstatněný klid.

Takhle hloupá ženská snad nemůže existovat... Před dvaceti lety takové typy přeučovaly leváky na praváky. Naučte se respektovat povahu svých děti, dávejte jim výzvy, aby se neposouvali ke krajnostem - introverta nechte číst stohy knih, ale pošlete ho zavčas, ať si sám koupí zmrzlinu, nebo jde na kroužek kreativního psaní, nestudijnímu kopálistovi dejte za úkol přečíst knížku o fotbale jednou za měsíc... Ale neotáčejte děti k druhému extrému! Co svět světem stojí, převážná většina dvojčat měla uzký vztah. Ne všechna, ale drtivá většina. Jejich stejná výbava nám nechala pochopit velké množství dědičných znaků jen díky pozorování. Matinko, respektujte to. Matka co by nutila chromé dítě běhat, jen aby zapadlo... Ach jo :( A výzva děvčatům? Dějte každé jinou knihu, ať si mají o čem vyprávět. Číst budou spolu, ale dobrodružství zažije každá jiné. Zahrajte si s nimi hru, kdy každá bude přemýšlet za sebe, vyrábět sama, a potom si výsledek porovnají, najdou pět rozdílů,aby vyděly jemne nuance svých osobností. Ale hlavně ten zázrak dvojčat oslavujte a neodsuzujte. A maminko, vy máte za kol najít si literaturu o dvojčatech a něco si přečíst a ne zasahovat dětem do "individuality" bez znalostí a psát na Oněnku!

*viděly..

Klasická potřeba děti pořád nějak řešit a korigovat. K psychologovi poslat matku (kdyby nebyla fiktivní). A pán odborník... bohužel podobní odborníci musí říkat +- to co chtějí klienti slyšet, jinak klienti půjdou jinam. A rodiče s potřebou děti pořád nějak řídit nechtějí slyšet jestli, ale pouze jak je řídit.

Podle mě je hra na "klony" v sedmi letech zcela normální, potřebu se odlišovat a budovat individualitu začne v pubertě, možná víc, než se mamince bude zamlouvat.

Přesně tak. Na klony si hrají i spolužáci.A o až do puberty. Jde tak nějak o potřebu zapadnout X-)

Ten psycholog, není to Mrázek

Ty rady psychologa nechápu. Tak na jedné straně se mluví o krizi rodiny o tom, že lidé jsou příliš sobečtí a mají problém vycházet i se svými nejbližšími a tady se paní s pomocí psychologa snaží rozbít soudržnost sester.

Až budou velké, budou navzájem možná jedinými osobami, které se budou moci jedna na druhou spolehnout, vzájemně si pomoct a podpořit se. Místo toho, aby byla ráda, že se sestry dobře snesou, tak ještě bude vymýšlet jak je v podstatě rozeštvat? Vůbec bych to neřešil, až to holky přestane bavit (třeba v období puberty), samy si řeknou.

No, já znám právě 3 případy, kdy k oddělení nedošlo ani v dospělosti. Viz můj příspěvek v 16:33 8.8.

Vase dvojcata se chovaji naprosto prirozene a branit jim v tom je spis poskodi. Jak je to davno kdy nutili levaky psat pravou rukou a vysledkem bylo treba koktani? Nechte je byt at se s tim vyrovnaji samy. Rozhodne ne posmivani a rec o papouscich. Fuj.

A proc by ne? At chodi treba v pytli od brambor. Resi blbiny.

A jinak... pan psycholog je byvaly ornitolog? To je fakt hodne hloupa rada.