- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Matka jí říkala, že je líná, manžel jí říkal, že je líná - no tak to asi je opravdu líná.
Dceři se nedivím, že se zlobí na matku, která jí ukradla otce a kus dětství.
ježišmarjá Doufám že jste to ani nečetl a je to jen trapas, protože jestli ano a máte tento názor , tak to je neskutečná ptákovina co říkáte.
Dceři bych řekla ze me moc mrzí co o me řekla. Ze uz je dospěla a casem si udělá si názor sama a aby co říká táta brala s rezervou a zachovala si kritické myšlení, ze ke me ho ma dost ale co se otce tyka má bud ztrátu paměti nebo selektivní vidění. Že si to osobně neberu a ze ji přejí do života hodne štěstí a když jsem k ničemu tak to ji nebudu chybět. A at si najde podnajem a pokud na to nema muze si najit spolubydliciho. A kdyby přece jen zmenila nazor na to jak jsem nemozna ze bude vítaná návštěva, ale jedině bez blbejch kecu.
no, nevím ale nikdy bych nepomlouval či nezpochybňoval názory a metody druhého rodiče. To je to nejhorší, co mohu svému dítěti udělat... Maximálně, nemohu-li s něčím souhlasit říct, že mám jiný názor a jaký a potomek ať zvolí sám, co je dle něho rozumnější...To samozřejmě platí u dítěte, které je již schopno posoudit danou věc. Je-li ještě malé, nezbývá, než se domluvit s protistranou, aby se chovala stejně a dávali jsme děcku podobnou linii do života, byť jde někdy o nadlidský úkol...
Chybu má matka a to proto že se pořád lituje. Psychologa potřebuje jak sůl. Můj názor: Z bytu bych se odstěhovala , našla si jiný , dceru bych v něm nechala a do nového bych jí nepustila. Jestli neudělá rázný krok tak bude otloukánek až do smrti.
Tak jestli je to její byt ve vlastnictví, tak se nemůže jen tak odstěhovat a někde platit nájem, to by na tom byla finančně bita. Spíš ať jde dcera k tátovi, když je tak super.
Ano, chyba je ve Vás. Není nic jednoduššího, než jí sbalit kufry a dovézt je tatínkovi na zápraží. Alespoň dcerka uvidí, jakej je to kamarád...
Dcera je dospělá ? Pak ji vystěhovat a vyměnit zámky u dveří. Ať si žije po svém, ale se vším, co k tomu patří. Znám podobný případ, kdy otec terorizoval celou rodinu, pak odešel ale syn po několika letech i přes své vzpomínky začal otci "fandit" a otočil se proti matce. Ta jej vyhodila z domu,protože nepracoval a ani nechtěl pracovat, ať jde za tátou. Po půlroce se s prosíkem chtěl vrátit ale měl smolíka. Jeho táta na něj tradičně kašlal a dnes opakovaně sedí v kriminálu. A synek šel za mamkou, aby jej zase živila, sám práci ani nehledá. Tak mu řekla, že ani omylem, ať si žije po svém. A má klid. Smutné, ale ze synka se stala kopie svého otce - agresivní příživník, který je dnes ale naštěstí již dospělý. Kde je a co dělá, o to se raději ani nezajímá.
má-li dcera v bytě trvalé bydliště, tak to matka udělat nesmí, zákon jí to neumožňuje. Sleduju, že tady v diskusi radí hromada chytráků, kteří pravděpodobně žádné děti nemají a nikdy podobné problémy nemuseli řešit. Ti jsou jako obvykle nejchytřejší...
Problém je v tom, že pokud si paní najde dalšího partnera, bude to stejný zmetek, jako ten předtím. Nejdřív by si vše měla srovnat ve své hlavě, třeba i za pomoci odborníka. Ona nemá sílu na to vypráskat dospělou dceru z mamahotelu. Snad najde dost síly se na ty odborníky obrátit.
Přestala se litovat?? Vám se zdá, že má paní na růžích ustláno a jen si vymýšlí? Jste docela drsná.
Asi jsem krkavčí otec. Vyřešil bych to jednoznačně. "A ven!"
Pomohl bych dceři (pokud by stála o pomoc) zařídit bydlení a nazdar.
Vycházím tedy z toho, že dcera sama vydělává, takže nestuduje. Podle toho, kolik vydělává, bych jí asi i trochu přispíval (což by měla druhá polovice udělat také) a samozřejmě pomáhal se startem (co mám dělat když).
Ale pod mou střechou by se už moc dlouho neohřála.
Ani ne tak krkavčí otec jako spíš krkavčí dítě. Když se k Vám takhle chová vlastní potomek, dost to naštve, ale musí se prostě říct, že to takhle dál nejde.
Říkám si, že chyba musí být ve mně, to není možné, aby nejdřív rodiče, pak manžel a teď dcera se ke mně takhle chovali.
Milá Jana, máte absolútnu pravdu, chyba je vo Vás, že necháte po sebe celý život šlapat...
s pozdravom Jakub