A řeší to "krizová interventka". Kristepane! :-)))

To je něco jiného, než krizová koučka ?

Sport má být hlavně pro zábavu a pro dobrý fyzický základ. Vrcholový sportovec je z mizivé promile (???) sportovně nadaných dětí. Pro obyčejného smrtelníka je lepší mít základy ve více sportech, aspoň nedochází u dětí k nevyvážené zátěži z jednoho sportu. Když holčina dochodí zaplacenou sezónu, tak pak je to OK. A pokud jde o sportovní vybavení - tak aspoň nedostává k narozeninám blbosti a naučí se znát cenu věcí a peněz (při správném vedení)

A kdy už má všechny ty koníčky zkusit když ne teď? Udělala bych dohodu kvůli penězům, co ano a co ne, na co máme a na co by musela přispět z kapesného a co z bývalého vybavení mohu znovu zpeněžit. Řešila bych spíš praktickou stránku věci než systém že vyměňuje sporty jako fusekle.

Dítě to musí bavit. Já jsem chodil s vnukem na tréninky, jezdil po turnajích a vznikne tak širší rodina, která spolu komunikuje, má společné cíle a společné zážitky. Ze začátku měl ty nejlevnější boty až později vyhrál peněžní poukázky tak jsem mu na značkové přidal. Podobně jsem postupoval (společně s rodiči) i u ostatních vnuků. Ukaž co v tobě je, že tě to baví a pak se můžeme bavit o nákupu dražšího vybavení, které jsou navíc dárkem k vánocům nebo narozeninám.

Drtiva vetsina sportu se da delat bez draheho vybaveni, sehnat spoustu veci z druhe ruky, atp. Ja napriklad delala judo a karate, nove "kimono" jsem si kupovala cca po roce, predtim jsem mela usite mamkou, nebo nejake odkoupene z druhe ruky. Opravdu kvalitni jsem pak mela az po cca 3-4 letech (to uz teda za svy penize).

Takze soucasti dohody by melo byt, ze drazsi vybaveni se kupuje az treba druhy rok dejme tomu, do te doby se da proste vydrzet s obecnym oblecenim, obutim a zakladni verzi nastroju, pripadne i z bazaru.

A mam stejny nazor jak ostatni - dohoda dochodit zaplacene (pokud to jde, platit po pul roce), o prazdninach zkouset dalsi tabory s jinym sportem treba, atp. Ale proste jj nechat, at si to ridi sama a ucit ji trose zodpodvednosti za finance a sliby. Tot vse.

P.S. Mimochodem, svoje inliny jsem taky prvni rok, rok a pul pouzivala casteji, ted uz jsem je kdovijak dlouhou nevytahla.

vůbec nechápu že někoho napadne že by měl dítě nutit vydržet u nějakého kroužku nebo sportu trvale.

̈Beru jedině dohodu, že pokud je to zaplacené že to dochodí do konce ale nebudu jí přece nutit tam jít i příští rok, když í to nebaví.........i dospělého kolikrát na chvíli nadchne nějaká činnost a pak se "vybije" a co teprv u dítěte. To má nějaké představy a realita je pak kolikrát zklamáním, tak že zjistí že to dělat vlastně nechce, buď zjistí že daný sport ji zase tak nebaví nebo jí nebaví třeba způsob vedení (řvoucí trenér) a nebo jí nesedla parta, to je vlastně jedno, prostě kdyby se to stalo dospělému je to zcela legitimní důvod dál už na daný sport nechodit, proč by to nemohl být legitimní důvod pro dítě? Co je to za podivnou představu že "normánlí" dítě musí u něčeho vydržet x let po sobě, jinak je něco špatně?... Já si živě pamatuju jak jsem se chtěla v cca 14 naučit na kytaru přišlo mi to super, naši mi ji koupili a já se učila sama podle nějakých knížek ale prostě zjistila že je to těžké nejde mi to, prsty mne šíleně bolely od mačkání strun a neměla jsem na to moc talent, tak že přáni přes "Dajánu" jsem se nedokázala dostat. Nikdy ty akordy nezněly čistě. Tak že mi došlo že tohle mi prostě nejde a přestalo mne to totálně bavit. Naši byli naštvaní kvůli tomu že koupili kytaru a já toho po 3 měsících nechala. Ale když se na to koukám zpětně jako dospělá nevidím na tom z mé strany nic špatného, fakt mne to nebavilo , byla jsem ráda že jsem si to zkusila a že vím že kytarista ze mne nikdy nebude, tak že já toho nelitovala, kytara se klidně mohla prodat mně by to nevadilo.... do teď mám pocit že celé to dusno co naši okolo toho dělali bylo zbytečné a mělo nulový efekt

My taky zaplatili atletiku na rok a ani ne v pulce roku dcera prestala chodit. Moc jsem se nedivila, podle me treninky nebyly moc dobre zorganizovane (podle jednoho ukazkove treninku na zkousku to bohuzel clovek nepozna). Kdyz mi 3x po sobe skoro brecela, ze tam nepujde, tak jsem se na to vyprdla.

A to je taky celkem sportovne nadana a umi se hybat.

Je jí 12 let, takže je zcela normální, že hledá něco, co by jí bavilo. Pokud to nehledá u piva, nebo s jointem, není důvod to řešit.

Klidně může být problém i v tom, že pokud je ve sportu dobrá, velmi brzi se jej dobře naučí, tak třeba nemá v rámci vedení kroužku motivaci jak se posunout dát. Třeba by chtěla dělat nějaký sport dlouhodobě, ale na jiné úrovni.

Proč by mělo děcko něco dělat trvale? Nač? Naprostá většina z nás nemá na to, aby v nějakém sportu vynikla - a ti, co vyniknou, to mají mimo jiné těžce vydřené.

Dcera na to zjevně nemá, aby si něco chtěla vydřít, pak je také naprosto jedno, co přesně bude dělat.