Co kdyby porovnali na dostatečném vzorku způsoby výchovylidí neúspěšných vs. úspěšných, bohatých vs. chudých, šťastných vs. nešťastných?

Asi by zjistili, že všude jsou zastoupeny všechny typy výchovy, ale výsledek je více ovlivněn kamarády, prostředím ve škole, kolegy v prvním zaměstnání.....

A dobrý rodič? Je to jako s jídlem - pestré a s mírou. Takže používat všechny různé typy výchovy v různých situacích.

Presne, kazda situace vyzaduje specificky pristup. Jestli ma dostat na zadek, pokarat, vysvetlit a nebo se jen proste zasmat u te same situace muze se menit dle okolnosti

1) Teprve s narozením svých dětí, jsem vlastně 100 % pochopil rodiče své !

2) Myslel jsem, že dítě je "Čistá kniha", kde se řádky vepisují výchovou ... Omyl

3) Jaký by byl svět krásný - kdyby neprudil otec ! Ostatní děti mají to štěstí ...

4) Nejúčinnější výchova na jedno slovo - Příkladem ... Soulad slov - činů rodiče ...

5) Potvrzení správnosti výchovy - To, že dítě založí své manželství, žije, hospodaří ..

6) Zjistí, že je součástí něčeho cenného, generační nevynucená úcta, obdiv starších

7) Vidí i chyby manželství rodičů - např. neuvěřitelný objem času vyplýtvaného v

bojůvkách o ptákoviny - snaží se z toho poučit ....

8) Snaha - (viz otec), je pojem neschopnosti, život není o snaze je o výsledcích

9) Původní dítě, následně rodič koná - Udělá pak, přibližné množství chyb - Není špatných dětí, pouze špatných rodičů .(Nekonečný a milý proces). Recept je a není !

Snažím se být kombinací rodiče podporujícího, přísného a bezstarostného (i když se ty "položky" mohou zdát navzájem neslučitelné). Drsná ani rozmazlující být nechci. Samozřejmě ovšem neumím nezaujatě posoudit, nakolik se mi to daří (a co si o tom myslí a v budoucnu bude myslet potomek).

Delate to dobre, tak by to melo byt. A poznate to napriklad, kdyz se Vam dite sveri s trapenim a zaroven se stestim a chce to sdilet s Vami. To si myslim, ze je jeden z ukazatelu. Myslim, ze rodice se maji snazit travit s detmi co nejvic casu, aby meli co nejvice spolecnych zazitku, to jim dava strasne moc, sport, poznani, vylety, ale i prace na zahrade treba.

Je úplně jedno, jak moc se rodiče ne/snaží. Zkušenost říká, že psychoterapeutovi mají všichni co říct.

S pár "podporovanými" jsem kdysi chodila na fakultu. Ano, byli to v podstatě šťastní lidé. Ale neskuteční tupci. Cítili se se sebou spokojení i tehdy, když dělali neskutečné kiksy a profesně fatální chyby. Nic z toho jim nedocházelo, ani zděšení jejich okolí, které je zarazilo před nějakou blbostí.

Hodně drsná zkušenost takové lidi potkat, popravdě.

A kde jim je dnes konec...

Bych si s tim tak nelamal hlavu.Existuje

tisic zpusobu jak vychovat dite a kazdy z nich

vede k frustrovanemu a nestastnemu jedinci

Blbost, dítě potřebuje pevné vedení, řád, umět poslouchat, vědět co je to úcta ke starším a pokud dostane na zadek, když neposlouchá, jenom dobře. Tohle vše spolu s láskou a důvěrou a férovostí zaručí dítěti snažší vstup do života, kde už mu nebude nikdo foukat do zadečku. Nynější afektované matky, které mají nevychované děti a omlouvají to osobností dítěte, připravují dítě jedině pak na psycho terapii, kdy dítě neunese ránu od života a tvrdší přístup od cizích lidí. Ale přísná výchova v Japonsku bude daleko tvrdší..

Když jsem poprvé přišla do styku s Holandskými dětmi byla jsem v šoku. Nevychované, sprosté, dělaly si co chtěly no pro mě dítě s českou výchovou neskutečné(bylo mi 10 let). Takhle se chovat k rodičům nebo učitelům,tak to by asi bylo jiné kafe. Tam jim to vše tolerovali. A dnes když přijdu do styku s lidmi mého věku(stále v Holandsku) nemohu říci, že by neměli úctu ke starším, chovali se nesamostatně a nebo byli ekonomicky neschopní. Jde spíš o to, zda rodiče s dětmi tráví nějaký čas a mají je rádi.-

No prošel jsem v dětství poměrně přísnou - ale spravedlivou - výchovou a žádné psychické následky to ve mně nezanechalo. Naopak v dospělosti jsem naplno pochopil jak to se mnou rodiče mysleli dobře. Jistě jim nešlo o mé bohatství, ale spíše o solidnost a zodpovědnost vůbec. Výchova přece není o tom, že rodič něco požaduje a dítě to hned naplno pochopí. To nedokážou ani mnozí dospělí nejen v rodinách ale i na pracovištích. Výchovná opatření musí být spravedlivá, přiměřená a musí být dítěti jasné k jakému prohřešku či selhání se vztahují. Při lumpárnách dítě zpravidla ví, že udělalo něco špatného a je dobré, když mu to jen tak neprojde. Při selháních ve škole či ve vztazích je to složitější a je třeba postupovat sice jednoznačně, ale se snahou vysvětlit v čem je problém. Fyzické tresty a tvrdé sankce v těchto případech jsou rozhodně nežádoucí a kontraproduktivní.

Je to studie z Japonska - myslím, že tamní standard pro "přísnou" výchovu je odlišný od našeho.

Dost možná to zahrnuje nulový kontakt s vrstevníky a zaměření pouze na činnosti které "k něčemu vedou" (škola) a ne nějaké "courání s kamarády", to je mezi Asiaty docela rozšířený problém. Pak není divu že lidé nemají fungující mezilidské vztahy.