Výraz "slečno" je docela dobrá urážka. Stačí ho použít "s pozvednutým obočím" v případě, kdy je zřejmé, že o žádnou slečnu nejde, ale madam se nechová zrovna slušně. "Slečna" je v takovém případě titulování zhruba pro označení prostitutky. Tedy stereotyp odsudku "svobodných žen a matek" je stále v oběhu. I když nemá dnes příliš velkou váhu. Bývalo to jadrnější výrazivo.

A platí to samozřejmě na zlobivé holčičky, kdy se jim "slečnou" připomene, že už nejsou zrovna děti. Ale to je pak aspoň takové milé napomenutí.

Proč je to pořád na prvním řádku? Vydáno 5. května, dnes je 9. a pořád jako hlavní článek.

Buď se jim to kouslo nebo má iDNES potřebu pranýřovat své stále svobodné stálé diskutující.

Zírám, jak to všichni řeší, zcela nepodstatná věc. Nebo nejsme v 21. století ?

Líbí se mi, jak některé ženy, které si ten jejich nechce vzít, tvrdí, že se vdávat nechtějí a papír nepotřebují. Takovou ženu stačí oslovit "slečno" a hned poznáte, jaká je pravda.

jak je to vlastne s oslovenim "slecmo" Cesku?

V nejake diskuzi pred par lety dotycni poukazovali, ze v Cesku se dnes neoslovuje slecnou zadna zena od 20 let nahoru. To byla pro me novinka, protoze si z mladi pamatuji maminciny kolegyne z prace, 2 z nich neprovdane ve svych padesatinach a vsichni je v praci normalne oslovovali "slecno Bartonova, slecno Zemanova".

Já myslím, co je komu do toho, ať si to každý pár řeší, jak chce.

Já jsem nikdy nechtěla "tradiční"svatbu - to svatební šaškování je mi protivné.

Ale chtěla jsem, aby rodina byla rodinou i formálně, abychom se všichni jmenovali stejně (jako dítěti mi vadilo, že se moje mamka po druhé svatbě jmenuje jinak než já) a taky mě štvaly ty kecy typu "a to jako budeš svobodná matka jooo" tak jsme do toho praštili, když jsem otěhotněla. To svatební saškování mi bylo protivné snad víc než kdy jindy, asi jsem divná ženská :-)

"svatební saškování"

vis, ono zalezi co z tech tradic a symbolismu snoubenci delaji pro sebe, protoze citi ze tak chteji zacit svuj spolecny zivot, co delaji protoze musi, ze "to od nich ocekava rodina" a co/ nebo pokud neco delaji pro "show" a omraceni znamych, kolegu a sousedu....treba i "aby jim zavideli", coz je vubec ten nejhorsi duvod.

Co delaji snoubenci pro sebe protoze jim na tom zalezi neni zadne saskovani. Co citi, ze je to pro ne dulezite, to je dulezite a na mineni jinych nezalezi. Pokud se to nekomu z rodiny, kolegu ci sousedu nelibi, mohou snoubencum klidne polibit lem roucha a jit drbat a kritizovat nekoho jineho. Past je v tom, kdyz snoubenci prijmou financni pomoc od rodiny, nebo si nechaji celou paradu zaplatit rodinou. Pak holt musi skakat jak nekdo jiny piska.

My jsme meli do jiste miry tradicni "zapadni" svatbu v kostele (zijeme v "zapadni zemi"), ale z tradic jsme zachovali jen ty, ktere vyhovovaly nam dvema. Uplne vsechno jsme si platili a organizovali sami, tudiz jsme rozhodovali sami o vsem od obleceni, seznamu hosti, vyberu hudby v kostele, jidla, piti a poradu hostiny, kdo u ktereho stolu, v kolik hodin odjedeme z hostiny, kde stravime svatebni noc a kam na kratkou svatebni cestu. Nic jsme nedelali, ze "musime" nebo "ze bychom meli" podle uvazeni nekoho jineho.

Ke svatbe jsme pristupovali jako tym, spoustu veci jsme delali sami, spolehali prededvsim na nas dva, ackoliv jsme v nekterych vecech v den svatby prijali pomoc tchyne, svagra a dvojice pratel. Tymovy pristup a manzelstvi nam vydrzelo 38 let.

Myslím, že je to věc každého páru, nicméně ve svém okolí pozoruji několik dvojic, kde se nechce ženit muž a ženu to štve. Svému okolí ovšem tvrdí, jak jsou takto domluveni a papír je k ničemu.

Tak ono už se to tu jednou rozebíralo u nějakého jiného článku: na začátku, když se o tom ti dva baví, tak ženě to bývá jedno, nebo se jí ještě nechce, tak řekne, že netřeba. Muž tedy vezme tuto informaci jako fakt, že svatba nebude a žije s tímto faktem. Vztah se však mezitím vyvíjí, žena si to promyslí, zjistí, že je lepší mít stejné jméno jako dítě, a svatbu už by chtěla. Ale neví, jak to sdělit muži, kterému kdysi řekla, že svatbu nechce, tak, aby mužji požádal o ruku zcela dobrovolně a ne jako z donucení. Takže on netuší, že se situace změnila, a ona zase neví, jak mu to říct tak, aby si ji vzal proto, že fakt chce (požádal sám).

Kdeže jsou ty časy, kdy muž říkal - vezmi si mě a snesu ti modré z nebe. Ach jo, kde jsou zodpovědní a stateční muži a kde jsou milé a pečující ženy? Bylo by i dětem lépe v klidných rodinách.

A někdy snad byly takové časy?

Jak to koho ovlivní? Děti na psí knížku ztrácí právo na budoucnost? Veřejnost, která toleruje rozklad manželství ztrácí právo na svoji existenci, na svoji legitimitu? Stáváme se pouhou hmotou, co se bez cíle šíří světem a je třeba aby svoji sobeckou existenci raději honem uzavřela v zájmu všeobecného dobra a lidství?

Církev vždy upozorňovala na zřetelný příchod zla a varovala před důsledky. Tak mě napadá pár komentářů, které jsem nedávno procházel: Casti connubii, Humanae vitae a Evangelium vitae. Stojí za pročtení.

"O manželství", 1930. Církev obhajuje svátost manželství a varuje před žitím na psí knížku, před ženskou emancipací, před antikoncepcí, před potraty, před cílenou selekcí lidské populace... a to v předvečer 2. sv. války s holokaustem, šlechtěním nadčlověka a eutanazií nepotřebných lidí, v okamžiku, kdy "rozum" zcela selhal.

"V lidském životě", 1968. Církev hájí svátost manželství, volá po odpovědném rodičovství a odmítá antikoncepci a potraty, prosazuje jednotu manželství a sexuality... a to v reakci na sexuální revoluci, volnou lásku a květinové děti.

"Radostná zvěst o životě", 1995. Církev obhajuje manželství a život, varuje před egoismem, pokřivením lidských hodnot, šířením amorálnosti... a to v kontextu pádu komunistického bloku a morálky, kterou jsme v důsledku toho přijali a akceptovali.

Tak mi přijde, pokud bychom měli alespoň základní vzdělání o lidských hodnotách, tak nejapné debaty o tom, zda "slunce svítí a nebe je modré" tady vůbec nebudou. Je spíš naší ostudou, že je tady takováto debata skutečně potřebná.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Casti_connubii

https://cs.wikipedia.org/wiki/Humanae_vitae

https://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelium_vitae

(Na minusy nehleďte. Čechura nic jiného neumí, prudí ho asi dlouhé příspěvky a nevychovanec Kristofová se mi mstí. Jim nejde o názory na manželství.)

Na uvedených odkazech je třeba rozkliknout plné znění encykliky nebo si ji dohledat jinde. Dvě věty z Wikipedie nic podstatného nevysvětlují.

Tak výhod je víc, nárok na vdovský důchod, úlevy na daních na manželku na rodičovské, přístup k informacím například v nemocnici.

Ale každý si plusy a mínusy musí vyhodnotit sám a každý ať si žije podle svého.

Jedna z vyhod manzelskeho svazku je i ta, ze pokud se manzel/manzelka ocitne v nemocnici, daji lekari tomu druhemu informace, ktere by partner v nesezdanem paru nedostal.

Já jsem před časem, ještě ua svobodna vyplňovala u obvodního lékaře extra lejstro o tom, koho a v jakém rozsahu lze v případě potřeby informovat. Takže když se člověk zajímá předem, jde to